Literární strom

Semínko literárního stromu jsem zasadila na základní škole, kdy jsem s jazykem na bradě sesmolila své první básničky a povídky. Několik těch ulítlostí jsem poslala do redakce pionýrského časopisu a zděšení redaktora nad mými nápady mně povzbudilo k další aktivitě. Následující roky jsem ten malý literární klíček živila různorodou kreativitou, v pubertě přisprostlými rýmy, v dospívání tragickými povídkami. Pravidelně jsem zalévala fantazií, a tak pomaličku v mladistvě naivních představách o úspěchu vyrůstal a postupně sílil stromek. S vydáním první knihy nadějně rozkvetl a zavoněl. Dnes má již devět větví a vy se na nich můžete při své četbě pohoupat. Nelekněte se, jestli na vás na té poslední větvi kdosi bafne. To bude Milan Prokš, spoluautor poslední knihy Protiklady.