Je to taková rezavá pokroucená trubka, ležící kdesi v rohu stodoly. Prostě - kus nepotřebného železa, které se obyčejně vyhazuje, protože k ničemu není. Přesto tam už leží skoro 70 let...
... Je 24. duben 1945. Vojska maršála Malinovského právě dokončují operaci, jejímž cílem má být osvobození Brna a jeho okolí. Zuří boje kolem jižního svahu Mohyly míru, kde jsou Němci ukryti v zákopech a urputně se brání. Rusové se kopce nemohou zmocnit přímým útokem a povolávají proto dělostřelectvo, které zahajuje silnou palbu na nepřátelské pozice. Němci prchají směrem k Ponětovicím, další se vzdávají, kóta 325, vypínající se nad krajinou, je v rukou Rusů. Boje pokračují v Praci, ruská letadla shazují zápalné fosforové bomby. Stodola jednoho z domů je zasažena a hoří...
... Stopy po tomto požáru v podobě ohořelých krovů jsou na mojí stodole vidět ještě dnes. A kdesi v rohu tam leží taková pokroucená železná trubka, která se vlastně k ničemu nehodí. Člověk, který nezná její historii, by se nejspíš podivil, proč ten starý krám nevyhodím do šrotu. Já ale v tom kusu železa vidím víc než mohou nezasvěcené oči tušit. Je pro mě... snad památkou, snad tak trochu rodinnou relikvií, kdo ví. Je to totiž zbytek ruské fosforové bomby...
2024 ©