Povídky

Stalo se to před pár dny. Na naše gymnázium zavítala lektorka z neziskové organizace Stop xenofobii!, a spolu s ostatními byla i naše třída školním rozhlasem vyzvána, aby se přesunula do jídelny, kde se uskuteční přednáška s názvem Mladí se nebojí ukázat červenou kartu xenofobním náladám ve společnosti. Rozmrzele jsme se tedy odebrali dolů do školní jídelny, kde právě probíhalo uvítání paní lektorky, která se poté posadila za vyvýšený stůl a začala se svým proslovem: číst dál

Ptáci se sice zvedli, ale jen proto, aby poodlétli na nedalekou břízu a hlasitě dávali najevo své rozhořčení. Bylo to početné hejno - větve břízy, náhle obtěžkané černými plody, se klátily na všechny strany, třebaže panovalo úplné bezvětří. číst dál

http://haiku-etc.bloger.cz/POVIDKY/JAK-TISKARSKY-SOTEK-ZACHRANIL-NAROD číst dál

Stál jsem na mostě Legií a spolu s davem přihlížejících sledoval pražský maratón. Přesněji řečeno, čekali jsme, až se objeví první běžci, k čemuž mělo dojít každou chvíli. A opravdu - náhle jsem zaslechl tleskání a povzbuzující výkřiky a uviděl skupinu asi osmi mužů, jak se k nám rychle blíží. Všichni byli černí jak uhel a jejich zpocené tváře se leskly v poledním slunci. Proběhli kolem nás tak rychle, že mě v první chvíli napadlo, že to snad ani nejsou maratónci, ale sprinteři. Za nimi vězela obrovská mezera - žádný z jejich soupeřů nebyl v dohledu. Neudržel jsem se a obdivně pronesl k muži, stojícímu vedle mě: číst dál

Sherlock Holmes se ponořil do jejich pročítání a okolní svět pro něj jakoby přestal existovat. Uplynula čtvrthodina, pak půlhodina a můj přítel stále s napjatým výrazem ve tváři zkoumal spis. Některé stránky jen zběžně přehlédl, u jiných se zastavil déle, občas si napsal nějakou poznámku nebo se s pohledem upřeným ke stropu na chvíli zamyslel. Lestrade se na mne občas rozpačitě podíval nebo si nervózně poposedl, já jsem ho ale pokaždé mimikou očí vyzval, aby zůstal v klidu. Náhle Holmes hodil papíry na stůl a vykřikl: číst dál

Případ, se kterým hodlám na následujících stránkách seznámit své ctěné čtenáře, se udál krátce poté, co jsme se s Holmesem vrátili do Londýna po delší nepřítomnosti, způsobené děsuplnými událostmi, jejichž obětí se měl stát sir Henry Baskerville. I když jsme se vraceli jako vítězové, neboť krutý a rafinovaně vynalézavý zločinec nakonec neušel svému trestu, byli jsme zároveň nanejvýš vyčerpáni. Zatímco však mému příteli stačily pouhé dva či tři dny na to, aby se mu vrátila obvyklá tělesná kondice a duševní svěžest, já jsem na tom byl podstatně hůř. Několikatýdenní pobyt v tajemném a krajně nehostinném prostředí, neustálý pocit jakéhosi iracionálního nebezpečí, obklopujícího každý náš krok jakož i hrůzné vyústění celé záhady, kdy se ukázalo, že vrahovi sloužil jako smrtící “nástroj” obrovský pes - to všechno zapříčinilo, že mé do krajnosti vybičované nervy se nechtěly jen tak uklidnit. Velká fyzická zátěž, jíž byla moje robustní tělesná schránka vystavena častými a dlouhými výpravami po bažinatém okolí baskervillského zámku, měla zase za následek to, že se u mě po delší době relativního klidu opět objevily symptomy nemoci, jejíž původ sahal až do časů mého dávného pobytu v nehostinném Afghánistánu. Vůbec jsem se tedy nemohl divit své ženě, když vzápětí po polibku na uvítanou rezolutně prohlásila, že nejméně na dva týdny je se všemi dobrodružstvími konec, neboť můj žalostný stav vyžaduje důkladný odpočinek. Načež se s láskyplnou starostlivostí i neúplatnou důsledností začala věnovat mé léčbě. číst dál

… Hlavně zachovat klid a nenechat se ničím rozptylovat, zvláště ne nějakými slabošskými pocity. Vždyť je to jen rutinní zákrok, který určitě zvládnu. Jediný problém je snad v tom, že dnes to dělám poprvé a tak mám trochu trému. Je tu ale se mnou šéf a kdybych něco přece jen zpackal, tak nad tím jistě přivře oko. No vida, teď se na mne povzbudivě usmál, pacientka je už v narkóze, takže se do toho dám. číst dál

Nevím, jak k tomu mohlo dojít, snad jsem byl tehdy nějak zamyšlený nebo roztržitý, těžko říct - prostě jsem vstoupil do vozovky bez toho, abych se rozhlédl. Skřípění brzd, které jsem vzápětí uslyšel, bylo tak nečekané, že jsem si bezděčně sáhl na srdce a zůstal stát jako omráčený. Řidič na mě troubil, když jsem se ale nehýbal z místa, vystoupil z auta a rychlými kroky ke mně přišel. Byl pochopitelně rozzlobený, zároveň jsem však na jeho tváři viděl i rozpaky.  číst dál

Nevěřil mi, že jsem tam byl. Přesto v něm ale hlodaly pochybnosti, protože se vyptával dál: číst dál

Do vesnice přišel nový šafář. Na první pohled rovný a férový chlap, rozumně mluvil a zdálo se, že nikomu nebude nadržovat, nikomu ubližovat. Je tady pro všecky - to bylo jeho heslo, které stále opakoval a vždy dodal, že nesnáší pomluvy, kydání hnoje, podpásovky. Ano - lidi můžou mít rúzné názory na to nebo ono, ale to neznamená, že se navzájem pozabíjejí. Nikdo ať nepočítá s tím, že se v případném sporu dvou vesničanů někdy přidá na stranu jednoho proti druhému. Ne, to nikdy! Ať si to vyříkají sami mezi sebou, jako chlapi, z očí do očí. číst dál

Asi jsem právě usnula, protože jsem si v první chvíli pomyslela, že se mi to jen zdálo. Veliká rána! Přemýšlela jsem, jestli nemám vylézt z postele a jít se podívat po bytě, třeba spadla nějaká kytka nebo se stalo něco v koupelně... Ale ne - ta rána byla tak silná, že... samozřejmě, pokud se mi to tedy jen nezdálo. Je možné, že to bylo v bytě nade mnou, jak bydlí ten potrhlý chemikář, co... Třeba ale není takový hlupák, za jakého ho mám, určitě ne, každý může mít své záliby a on má prostě tu chemii... Vypadá divně, to ano... no, divně, každý nějak vypadáme a on vlastně zas tak divně... je to zkrátka takový samorost, žije si tak nějak po svém a že si z lidí nic nedělá, to je přece spíš pozitivum než... Snad je i trochu sympatický, takový normální kluk to je, ty džíny, co nosí snad pořád, no dobře... ale jinak - vždy pozdraví, na nic si nehraje, i když by asi mohl, má dva tituly a navíc za mnou nedolézá jako jiní, co pořád... číst dál

"A nechcete to přece jen nechat na... na později?" číst dál

Stála jsem na mostě nad Svratkou a házela kousky chleba hladovým, vzrušeně křičícím rackům, kteří je chytali za letu a jen výjimečně nechali nějaký spadnout do vody, kde se vzápětí stal kořistí některé z hejna žádostivě přihlížejících kachen. Tento rituál jsem cestou ze školy prováděla skoro pravidelně a ani matčino občasné hubování na mé pozdní příchody domů mne nedokázalo odradit od mojí… snad záliby? číst dál

"Ach jo," vzdychla si Marta, když se pohledem na budík ujistila, že už je opravdu nejvyšší čas "vylézt z nory", jak říkala nepříjemné povinosti ranního vstávání. Za chvíli bude sedm. Musí sebou pořádně hodit, aby to ke Svaté Anně stihla včas. Dnes je objednána na osmou. číst dál