Období: březen 2015

TAKTO PÍŠÍ... KOPYŤÁCI! číst dál

JAK SE STÁT COPYWRITEREM aneb ILUZE vs. SKUTEČNOST číst dál

Jsem principiálním odpůrcem jakéhokoliv násilného řešení společenských problémů. Takováto “řešení” jsou totiž nedůstojná člověka jakožto rozumové bytosti a bývají navíc charakteristickým znakem totalitních režimů. A já chci žít v humánní, civilizované společnosti. Logicky jsem tedy i zásadním odpůrcem vyvražďování nevyléčitelně nemocných a starých lidí - a co jiného eutanázie či tzv. “milosrdná smrt” ve skutečnosti je?! číst dál

Před časem si naproti mě v autobuse sedl postarší pán, vytáhl z tašky noviny, nasadil si brýle a dal se do čtení. Z celého jeho zjevu i z jeho pohybů vyzařovala jistá noblesa, kultivovanost, novinové stránky obracel s jakousi téměř až obřadností, zkrátka, byl to od pohledu úctyhodný stařec. Pouze jedna “maličkost” mne zarazila. Noviny, které četl, se jmenovaly Blesk… číst dál

Když se před lety uvažovalo o zřízení úřadu ombudsmana neboli veřejného ochránce práv, zaznívaly hlasy pro i proti. K čemu ombudsman - vždyť pokud budou fungovat soudy a jiné instituce tak, jak mají, občané se svých práv dovolají i bez něj. Tak zněl nejčastější argument "proti". Ti, kdo byli "pro" naopak poukazovali na fakt, že např. právě činnost soudů je u nás dosti diskutabilní a je tedy nutné mít zde někoho, kdo by (jako jakási poslední instance) chránil občany před mocenskou zvůlí. číst dál

Muži hrají šachy o něco lépe než ženy. A někdy ani to ne. číst dál

Následujícími řádky se chci obrátit na všechny rodiče, jimž není lhostejný osobnostní rozvoj jejich dětí, kteří chtějí svým synům a dcerám vštípit zdravé morální postoje a současně je uchránit před tím, co bývá eufemisticky nazýváno "moderní životní styl", co však ve skutečnosti znamená popření základních etických hodnot a přeměnu člověka na bezduchého amorálního tvora, který smysl svého života vidí v uspokojování těch nejnižších hedonistických pudů. číst dál

BARNEVERNETSKÉ KRÁLOVSTVÍ číst dál

Memoárů přímých účastníků druhé světové války vyšlo především v posledních letech velké množství. Každý z těchto subjektivně osobních pohledů na tuto strašnou dobu má neocenitelný význam pro její pochopení, byť nikoli z hlediska "globálního", tedy z úhlu celkového pohledu na válečné události, které jsou dávno a velmi solidně "zmapovány". Ovšem zápisy prožitků jednotlivých aktérů jsou něčím, co přináší nové a nové střípky do stále nehotové mozaiky psychologických, ideologických, sociologických a dalších faktorů, které tento celosvětový konflikt vyvolaly a spoluutvářely a tím jsou pro historiky a čtenáře minimálně stejně přínosné jako suché faktografické údaje. číst dál

Při četbě vzpomínek velitele Osvětimi Rudolfa Hösse mě nejvíce překvapil fakt, že tento člověk se vůbec nezamýšlí nad osudem milionů zavražděných, ale píše o něčem zcela jiném - o procesu "zplynování", o technických problémech, které při tom musel řešit, o svém úsilí o maximální racionalizaci a optimalizaci "pracovních postupů" při neustále se zvyšujících "výkonech" atd. Zločinec bez svědomí? Nikoli! Na jiných místech tentýž člověk mluví o své lásce k manželce a dětem, o snaze dávat podřízeným dobrý příklad vzorným plněním svých povinností, ba i o své statečnosti, s níž dokázal přesvědčit samotného Himmlera o nutnosti poskytnutí finančních zdrojů na stále rostoucí "výrobní náklady" a "kapacitní limity" Osvětimy... Rudolf Höss byl tedy spíše úplně normálním člověkem, pro kterého se asi nejlépe hodí označení, které se dnes znovu dostává do kursu - politicky loajální a eticky nezatížený odborník, kreativní technokrat, úspěšně řešící státní zakázku konečného řešení... číst dál

Jak tedy vidíme, spočívá "složitost" haiku především v maximálně "zhuštěné" vnější formě, resp. v "problému" vyslovit omezeným množstvím slov (slabik) "něco", co by za "normálních okolností" vyžadovalo slov mnohem víc. Když k tomu přidáme ještě jednu "vlastnost", která se v haiku předpokládá a cení, totiž eufonii (zvukomalba, zvukomalebnost), pak je očividné, že "pravé" haiku je opravdu oním příslovečným motýlem, kterého nikdo nikdy nechytí. Pokud ho však přece jen chytí (a pokud navíc motýl zůstane motýlem!), můžeme být svědky např. takovéhoto zázraku: číst dál

Ž á d n ý   s t r a c h ,  p t á č c i  - číst dál

OBSAH:  ZÁKLADNÍ POTRAVINY číst dál

Na stránkách šachových knih a časopisů se občas vedou víceméně akademické diskuse o tom, kdo byl největším šachistou všech dob. Uvádějí se jména jako Morphy, Capablanca, Fischer…, aniž se bere v potaz, že jednoho každého z těchto šachových velikánů nelze poměřovat ryze individuálně a izolovaně, ale pouze v kontextu jeho doby, síly jeho soupeřů atd., a že tedy odpověď na výše uvedenou otázku je fakticky nemožná. Jestliže se nyní chci pokusit o jakési historické expozé vývoje šachové hry pod zorným úhlem tvorby velkých mistrů minulosti, pak jde jen a pouze o jakýsi orientační, ryze subjektivní přehled bez nároků na univerzální platnost či dokonce “vědeckost”. číst dál

OBSAH:  PERLIČKY číst dál