Období: červenec 2015

Když jsem před pár dny po hodně dlouhé době navštívil jedno brněnské knihkupectví, procházel jsem jím s dost smíšenými pocity. Tedy, abych to uvedl na pravou míru - ty pocity byly převážně kladné a pokud jde o zápory, tak tyto pramenily spíše z faktu, že do tolika knih (byly jich určitě tisíce) člověk prostě nemá šanci nakouknout a aspoň na chvíli se začíst, jakkoli je k tomu váben. Mezi tím množstvím knih je přitom zcela určitě alespoň několik, které bych si možná i koupil, kromě dost zásadního problému financí je však zde navíc další, a to ještě závažnější - jak ty „správné“ knihy najít? číst dál

P a t n á c t   p o d   n u l o u  - číst dál

T e n t o   n á p i s   j e   z d e   p r o   t y číst dál

Textyproweby číst dál

P o d z e m n i c e   z   A l e r g e n u číst dál

T a k o v é   š t ě s t í  - číst dál

AdVisio číst dál

T a d y   j e   u ž   k o n e c   ž e r t ů     číst dál

D n e s   s e   d á   s n a d   n a p s a t   k d e c o číst dál

Nedávno jsem objevil zajímavý (ne, to je slabé slovo - výborný) literární blog. Jmenuje se Hnízdo zvrhlé Narcisky a jakkoli se tento název může zdát na hony vzdálený světu literatury a evokovat zcela jiné asociace, je to opravdu literární blog par excellence.  číst dál

„Žijící klasik“ - tak by se dal asi nejstručněji „popsat“ rakouský spisovatel Daniel Glattauer. Pět oslavné ódy na jeho tvorbu se už pomalu stává nošením dříví do lesa, každá jeho kniha má v sobě jakousi nepsanou, o to však trvanlivější záruku „první jakosti“ a čtenářský ohlas, jakkoli nemusí být vždycky tím nejspolehlivějším indikátorem literární kvality, s ní tentokrát souzní. Právě napsané je však příliš všeobecné a máloříkající, takže recenzent musí jít trochu hlouběji a zeptat se, proč tomu tak je. Tedy - proč právě Glattauer je tak čtený a oblíbený, a to právem? číst dál

T e n   c h l a p   j e   u ž   v á ž n ě   v š u d e číst dál

C h c e t e   p ů j č i t ?   Ž á d n ý   p r o b l é m ! číst dál

Stává se mi, že se mě občas někdo zeptá, jakou knihu bych mu doporučil. Souvisí to evidentně s mojí pověstí knihomila a knihomola, která ovšem není tak úplně přesná, neboť - jakkoli hrají v mém životě právě knihy důležitou a svým způsobem i zásadní roli - do podobných označení mám (bohužel či bohudík?) hodně daleko. Rozhodně bych rád četl víc než čtu, což ovšem není možné z mnoha důvodů, které zde nechci rozpitvávat a z nichž tudíž zmíním jen jeden, patrně ten nejpádnější - den má 24 hodin... číst dál

Pro každého, kdo se zajímá o dění kolem literatury víc, než je obvyklé, není asi žádným tajemstvím, že při udělování nejrůznějších cen a vyznamenání se občas "dějí věci". Jestliže (řekněme to decentně) diskutabilní rozhodnutí lze někdy zaznamenat i u toho nejprestižnějšího ocenění, totiž Nobelovy ceny, pak se jistě nelze divit, jestliže v "nižších ligách" je běžné, že hlasování poroty vynáší na literární piedestal autory, kteří by se tam za normálních okolností nikdy nemohli dostat. číst dál