Období: červenec 2015

Špandavské deníky Alberta Speera jsou bezesporu jedním z nejzajímavějších dokumentů, týkajících se osobnostních rysů Adolfa Hitlera, resp. jeho schopnosti a umění přitahovat k sobě pozornost a sympatie davů a přetvářet lidi ve své oddané stoupence. Tomuto fenoménu, mnohokrát zkoumanému a tu více, tu méně úspěšně vysvětlovanému, se v podání Alberta Speera dostává nového rozměru, nových dimenzí. Autor Špandavských deníků se totiž souhrou řady náhod stal jednou z ústředních postav Třetí říše a zároveň Hitlerovým oblíbencem, s nímž vůdce mluvil mnohdy otevřeněji a upřímněji než s jinými muži ze svého okolí. Speer přitom mezi celebrity Třetí říše nijak nezapadal - narozdíl od „známých firem“ Himmlera, Göringa, Goebbelse a dalších se totiž o Albertu Speerovi dá říci, že byl svým způsobem jediným „slušným“ člověkem v Hitlerově okolí. Tento technokrat, pohrdající nacistickou ideologií a zajímající se pouze o svou práci, se však po válce zcela po zásluze ocitl na lavici obžalovaných se zločinci, mezi nimiž působil svou kultivovaností a tendencí nic ze své minulosti neskývat až nepatřičně. Logika mocenské struktury nacistického Německa byla však neúprosná - nebylo prostě možné zůstat čistým uprostřed špíny, nešlo si zachovat bezúhonnost mezi zločinci. Speer jako ministr zbrojního průmyslu tak kromě čistě technických věcí rozhodoval o osudu válečných zajatců, nasazovaných na práci v Říši, o životech vězňů koncentračních táborů, kteří měli ke konci války udržovat v chodu kolabující zbrojní výrobu apod. číst dál

Ř i d i č   k a m i ó n u číst dál

M o h l i   b y s t e   t o h o   n e c h a t ?! číst dál

T a d y   n e j s t e   v   ž á d n é   b a n c e číst dál

Ke knize Zdeny Kaprálové (která je do značné míry jejím životopisem) s názvem Zítra bude líp mám (mimo literárního) i určitý osobní vztah. Důvodem je skutečnost, že autorka prožila jistou část svého mládí v Brně a jeho okolí a místa, která byla tak úzce spojena s jejím životem, jsou i mně důvěrně známá. Kostel sv. Jakuba, v němž měla svatbu, ulice Úvoz a park pod Špilberkem, kde bydlela, Obilní trh s porodnicí - tudy často procházím či projíždím a občas si přitom vzpomenu na paní Kaprálovou a její nádhernou knihu. Především však jde o Říčky, malebný kout v lesích kousek od Brna, s krásnou chatou uprostřed květinových záhonů - na toto místo vzpomínala Zdena Kaprálová po celý život jako na svůj jediný pravý domov... číst dál

S t r u č n ě   a   j a s n ě ,  s v ý m i   s l o v y číst dál

V z d u š n ý   v í r ? číst dál

Jestliže se chceme zamyslet nad Macochou Petry Hůlové, nejlépe určitě bude udělat krátkou rekapitulaci jejího dosavadního spisování, neboť tato kniha se nedá pochopit sama o sobě bez kontextu, v němž vznikla, resp. který jejímu vzniku předcházel. číst dál

O slavném románu neméně slavného Sinclaira Lewise se říkalo, že kdo jej nečetl, nemůže pochopit Ameriku. Nevím, jestli toto „pořekadlo“ platí i dnes, doba se přece jen změnila a „Babbittova“ Amerika je už přece jen jiná, Lewisova kniha ovšem nadále patří k literárním evergreenům. Je tomu tak určitě proto, že hlavní hrdina je typickým prototypem maloměšťáka, jací se vyskytují v každé době a jejichž „výskyt“ není omezen ani na konkrétní zemi. číst dál

Irina Ratušinská, ruská básnířka, která byla v roce 1982 právě za tzv. „antisovětskou poezii“ zatčena a odsouzena k mnohaletému vězení a vyhnanství, popisuje ve své světově proslulé knize, napsané záhy po svém předčasném propuštění, svůj život nejmladší politické vězeňkyně v tehdejším Sovětském svazu. Činí tak způsobem pro podobný typ literatury dost netypickým, který ovšem zároveň dává její knize onu jedinečnou výpovědní hodnotu, pro niž si získala srdce tolika čtenářů v různých koutech světa. Samozřejmě, vězeňské prostředí je v jejím vyprávění všudypřítomné a jinak tomu ani být nemůže, ovšem Ratušinská ho zároveň s neobyčejnou senzitivností, hlubokou duchovností a psychologickým mistrovstvím „používá“ jako svého druhu hrubý materiál pro promýšlení, odůvodnění a vyslovení svých mravních postojů a životních zásad, čímž logicky dospívá k nadosobnímu, všelidskému pohledu na člověka, konfrontovaného s ponižováním a brutalitou, resp. s jeho reakcí na ně. Přitom se zde pochopitelně velmi silně projevuje autorčina poetická duše, což dává její knize ono pozoruhodné fluidum jemnosti a citové podmanivosti. číst dál

Velký svátek dneska slaví číst dál

"Brilantní příběh utkaný se složitostí pavučiny. Inteligentní, propracovaný, důmyslný." (Steve Berry, spisovatel) číst dál

Letní vedra posledních dnů se stala novinářským hitem a tématem všeobecného mediálního strašení, spočívajícího v nejrůznějších varováních, co by se mohlo stát, kdyby lidé pobývali dlouho na slunci, kdyby málo pili nebo skákali uhřátí do vody. Nezačalo to ovšem letos - těch skoro nenávistných výpadů vůči teplému počasí spojených s neustálým zdůrazňováním toho, že tam a tam padl teplotní rekord, starý 128 roků, jsme svědky již několik posledních let. Nevím, co je tak hrůzostrašného na tom, že v létě hřeje slunce - v zimě zase mrzne a na podzim prší. A pokud si vzpomínám - kam mně paměť sahá, v létě bylo vždycky pár dnů, kdy se teplota vyšplhala někam k pětatřiceti stupňům, aby se vzápětí umoudřila a klesla ke standardní letní třicítce. číst dál

V poslední době u nás vyšlo několik knih, které mají jednoho společného jmenovatele - jde o rukopisy či deníky z časů Hitlerovy Třetí říše či Stalinova Sovětského svazu, které byly po mnoha desetiletích víceméně náhodně objeveny a s nimiž je nyní čtenářská veřejnost seznamována. Jejich autoři, již dávno mrtví, nám dávají nahlédnout do svého osobního prožívání každodenního, „normálního“ života v totalitních režimech, čímž se jejich zápisky stávají nejen zajímavým, ale i velice cenným svědectvím o době, která již sice je historicky dobře zmapována, ale pro jejíž ještě lepší a autentičtější pochopení jsou podobné popisy osobních zkušeností nesmírně cenné. Jedním z těchto fascinujících dokumentů je i rukopis Niny Lugovské, resp. kniha Ztracený deník sovětské školačky, v němž tato (na začátku třináctiletá) dívka popisuje léta svého dospívání, konkrétně období mezi 8. říjnem 1932 a 2. lednem 1937. číst dál

P ř e j e t á   k o č k a  - číst dál