PŘESNÁ TREFA

Ptáci se sice zvedli, ale jen proto, aby poodlétli na nedalekou břízu a hlasitě dávali najevo své rozhořčení. Bylo to početné hejno - větve břízy, náhle obtěžkané černými plody, se klátily na všechny strany, třebaže panovalo úplné bezvětří.
Drzost, s níž tito zákeřní opeřenci už po několikáté reagovali na moje pokusy o jejich zastrašení a odehnání, mě jednak udivovala, hlavně však pořádně štvala. Tleskání rukama a házení kamením na tu zlodějskou bandu očividně nepůsobilo tak, jak jsem zamýšlel. Dokonce jsem měl (než jsem si vzápětí uvědomil, že je to hloupost) jednu chvíli pocit, že se mi vysmívají. Teď se tedy trochu vzdálili, ale jakmile zmizím v domě, okamžitě se vrátí, aby pokračovali v devastaci mého vinohradu. Všechna práce, kterou jsem mu po celé jaro i léto věnoval, přijde vniveč.
Začal jsem si opět pohrávat s myšlenkou, která by můj problém okamžitě vyřešila, totiž s použitím své nelegálně držené brokovnice. O účinnosti tohoto radikálního řešení jsem neměl nejmenších pochyb, byla tu však jedna potíž, kterou jsem nemohl ignorovat. Vedle mne měl zahradu jistý Josef Beran, důchodce a mistní slídil, který by mou střelbu určitě zaregistroval a neopoměl by na ni upozornit policisty. Seděl jsem u okna a přemýšlel, jak asi může být člověk potrestán za nelegální vlastnictní zbraně, zatímco se ptáci postupně vraceli a obsazovali vinohrad...
Po chvíli mi bylo jasné (když ostatní jsem postupně vyloučil), že mi zbývá pouze jediná možnost. Nabil jsem brokovnici a vyšel na zahradu. Ptáci, zaměstnaní pilnou prací, si mě sice všimli, zároveň však věděli, že nic horšího jak křik, tleskání a nějaký ten vržený kámen jim z mé strany nehrozí.
Zhluboka jsem se nadechl, přitiskl pušku k rameni, zamířil a vystřelil. Ta rána byla tak ohlušující, že vyděšení ptáci okamžitě odlétli. A nejen na nedalekou břízu jako obvykle, ale po chvíli zmizeli za obzorem. Už se určitě nevrátí!
Pokud jde o toho udavače Berana, krátce před výstřelem jsem si všiml, že stojí na své zahradě a překvapeně na mě zírá, tedy na brokovnici v mé ruce. Spokojeně jsem se vrátil domů a pověsil pušku na její místo, na hřebík v předsíni. Ne, Beranova žalování a následné domovní prohlídky se bát nemusím.
Mířil jsem totiž přesně mezi oči!