Důvodová zpráva, kterou vláda informuje zákonodárce o nutnosti změny branného zákona, je obsahově nekonzistentním a vnitřně rozporným textem, v němž absentují k dané problematice relevantní údaje a odborná terminologie je zcela evidentně používána pouze jako k odvedení pozornosti sloužící kamufláž, mající za cíl skrýt ideologický a politický účel této novely. Právě řečené lze demonstrovat na velkém množství vět a pasáží, které tuto důvodovou zprávu (a pochopitelně tím víc samotnou novelu branného zákona) degradují na politicko korektní manuál, přizpůsobený roli armády v tzv. liberálně-demokratické společnosti.
(pozn.: tučně zvýrazněné pasáže - Jan Hofírek)
Definice problému
Potřeba nové právní úpravy vyplývá především ze skutečnosti, že stávající branný zákon neumožňuje České republice plnění její ústavní povinnosti zajistit bezpečnost a obranu státu, její svrchovanost a ochranu demokratických principů, na kterých je založena, a to proto, že současná úprava se jeví zcela nedostatečnou pro doplňování ozbrojených sil a pro zajištění přípravy vojáků v záloze k plnění úkolů ozbrojených sil v době míru. Důsledkem absence této právní regulace je aktuální nemožnost rozvinout počty ozbrojených sil k zajištění obrany státu nebo k plnění mezinárodních závazků za stavu ohrožení nebo za válečného stavu a v podstatě nepřipravenost velké části případně odváděných státních občanů České republiky (dále jen „občan“) k plnění úkolů ozbrojených sil poté, kdy v roce 2004 zanikl institut povinného odvodu.
Skutečnost, že stávající branný zákon neumožňuje obranu státu, je pouze konstatována bez toho, aby byla dokázána. Lze si samozřejmě klást otázku, proč právě nyní (v roce 2015) se zjišťuje, že je nutná militarizace společnosti, když v uplynulých 11 letech od zrušení institutu povinného odvodu byl stávající branný zákon považován za zcela vyhovující. Všimněme si rovněž faktického ztotožnění termínů "obrana státu" a "plnění mezinárodních závazků".
Analýza nezbytnosti provedení navrhované právní úpravy a možnosti jejího normativního řešení však důsledně vycházejí ze skutečnosti, že Česká republika již v roce 2004 opustila koncepci přípravy občanů k plnění úkolů ozbrojených sil založenou na povinném výkonu vojenské služby s tím, že povinná vojenská služba se jako právní institut prokázala jako překonaná a z hlediska efektivity přípravy sporná. Naopak bylo nutné přihlížet k tomu, že dosavadní znění branného zákona nezohlednilo přímou aplikovatelnost základních práv a svobod v oblasti zaručovaných rovných práv pro všechny, bez ohledu na pohlaví. V této oblasti se návrh zákona musel vypořádat s úvahami nad normativně bezvadným řešením zajištění základních práv a svobod při výkonu vojenské činné služby pro všechny, tedy pro ženy i muže (genderově vyváženě).
Co se týká údajné nutnosti zohlednění genderové vyváženosti, není zapotřebí za tímto účelem stávající branný zákon měnit. Samotný pojem "genderová vyváženost" je pojmem čistě ideologickým, protože stejná práva jsou pro muže i ženy garantována Ústavou České republiky. Z toho jasně vyplývá, že tvrzení, podle něhož "dosavadní znění branného zákona nezohlednilo přímou aplikovatelnost základních práv a svobod v oblasti zaručovaných rovných práv pro všechny, bez ohledu pohlaví" se nezakládá na pravdě.
Současně bylo nutné zvolit řešení, které by v oblasti implementace rovného výkonu základních práv a svobod do regulace výkonu vojenské činné služby působilo až od data nabytí účinnosti návrhu zákona. Cílem tohoto řešení je zachování zásady předvídatelnosti práva a právní jistoty v účincích právní úpravy pro ty občany, na které v období působení branného zákona účinného od 1. ledna 2005 do nabytí účinnosti návrhu zákona dopadala právní úprava, která výkon branné povinnosti spojovala v době ohrožení státu nebo válečného stavu výlučně s muži, a v době míru tento výkon ponechávala na dobrovolnosti rozhodnutí o zapojení se do přípravy k plnění úkolů ozbrojených sil, popřípadě na nezbytnosti využít vojáka v záloze v rámci mimořádných vojenských cvičení k odstraňování následků živelních pohrom nebo jiných závažných situací ohrožujících životy, zdraví, životní prostředí nebo značné majetkové hodnoty.
Údajná starost o "zachování zásady předvídatelnosi práva" působí v kontextu navrhované novely branného zákona vysloveně komicky. Zároveň je zde postulována jakási zvláštní kategorie občanů, kteři se nacházejí v časově vymezeném právním vakuu (1.1. 2005 - 1.1. 2016). Laicky řečeno - co se ženami, které nemohou (ale chtěly by) plnit brannou povinnost, resp. jak postupovat vůči mužům, kteří brannou povinnost plnit nemusí, ale měli by?
Navrhovaná úprava je tedy nezbytná zejména proto, že v důsledku upuštění od koncepce povinného výkonu branné povinnosti v míru (formou základní a náhradní služby a povinných vojenských cvičení) postrádají ozbrojené síly České republiky dostačující systém doplňování své zálohy, a zejména přípravy vojáků v povinné záloze. Ozbrojené síly v mírovém početním složení tak nejsou schopny uspokojivě personálně ani materiálně zajistit své eventuální rozvinutí na válečné počty v případě vnějšího napadení, a tak nejsou plně schopny plnit úkoly ozbrojených sil stanovené ustanovením § 9 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Dále je třeba reagovat na skutečnost, že v důsledku ukončení povinných odvodů je povinná záloha v současné době doplňována pouze vojáky z povolání propuštěnými ze služebního poměru, pokud jim podle věku trvá branná povinnost, a vojáky vyřazenými z aktivní zálohy, pokud rovněž podléhají branné povinnosti.
Opět se můžeme ptát, proč se dosud o této údajné "neschopnosti" armády nevědělo. Všimněme si rovněž toho, že v této souvislosti se mluví pouze o "případu vnějšího napadení" - "plnění mezinárodních závazků" se tentokrát nezmiňuje...
V důsledku obecného trendu zhoršování fyzické kondice obyvatel v produktivním věku se navíc dá předpokládat, že značná část populace podléhající branné povinnosti (mužů i žen) bude při případném povolání k odvodu shledána neschopnou služby, stejně teoretickou otázkou pak zůstává provedení případného odhadu, kolik z odvedených využije svého práva výkon mimořádné služby odmítnout, tedy nakolik je obyvatelstvo případně ztotožněno se svým aktivním podílem na obraně vlasti. Odhady vychází z praxe před rokem 2004, tedy z počtu skutečně prováděných odvodů a následného počtu podaných prohlášení o odmítnutí vojenské služby a výkonu civilní služby. Tyto předpoklady však vycházejí pouze z výsledků nahodile prováděných statistických zjišťování a pro stanovení koncepce doplňování ozbrojených sil a zajišťování účelné přípravy občanů k plnění jejich úkolů je nezbytné, aby
byly prověřeny a datově zpracovány.
Trapnost této pasáže bije do očí. Jde evidentně o účelový text, neboť jsou zde spojovány dva zcela nekompaktibilní axiomy. Jestliže je dnes nemožné určit počet těch, kdo by byli ochotni bojovat, novelou branného zákona se tento stav nijal nezmění. Pokud totiž odvedenec prohlásí, že bojovat bude, vůbec to neznamená, že tento svůj postoj nemůže změnit a válčit odmítne. Jak tedy budou dle novely řešeny případy odmítnutí po předchozím souhlasu? Budou tito lidé "verbováni" i proti své vůli? Jak asi bude bojovat voják, který jde do války z donucení? Navíc je zcela ignorována možnost změny morálních postojů v průběhu lidského života - jestliže někdo zaujímá určitý postoj v 18 letech (tedy u odvodu), pak např. v 25 letech může mít názory jiné. Za zmínku stojí i výraz "obrana vlasti" - termín "vlast" je dnes již málem na indexu, zdůrazňuje se spíše naše "evropanství" a "hodnoty multikulturalismu". Jak je vidět, když se to hodí, je vlast vzata na milost...
Povinný výkon branné povinnosti až po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu bez možnosti odvedení části občanů k doplnění zálohy mladšími ročníky a zahájení přípravy potřebného počtu povinné zálohy již před vyhlášením stavu ohrožení státu nebo válečného stavu v souladu s potřebami zajišťování obrany státu tak zjevně plně nezabezpečuje poslání zálohy ozbrojených sil a nedává záruku ani pro plnění úkolů ozbrojených sil, ani pro plnění spojeneckých závazků. Ozbrojené síly tak objektivně nejsou materiální zárukou výkonu odpovědnosti státu za jeho bezpečnost a zachování suverenity v případě jeho vnějšího napadení, stejně jako lze předpokládat, že při zachování současného stavu budou jen s vynaložením neúměrného úsilí schopny pro případ vnějšího napadení do budoucna plnit své povinnosti vůči svým spojencům.
V celé obsáhlé důvodové zprávě není ani jednou zmíněno NATO - očividně proto, že vůdčí úloha USA v tomto vojenském uskupení je všeobecně známa a značnou částí české populace vnímána negativně. Takže - "spojenecké svazky", popř. "naši spojenci"...
Návrh zákona pak rovněž napravuje nedostatky spočívající v nedostatečném promítnutí závěrů obsažených v „Koncepci výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky“ schválené vládou v roce 2002, respektive „Koncepci výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracované na změněný zdrojový rámec“ do současného branného zákona, což v praxi přináší celou řadu problémů.
Tyto "nedostatky" jsou ve skutečnosti pojistky, které současný branný zákon obsahuje před svévolným výkladem. "Celá řada problémů" - tyto údajné "problémy" nejsou nijak specifikovány. Ve skutečnosti jde o eufemismus kritizující skutečnost, že činnost a bojové nasazení armády schvaluje parlament.
Uvedené skutečnosti se týkají zejména oblasti aktivní zálohy ozbrojených sil, kdy podle současné právní úpravy není možné vysílat vojáky v aktivní záloze do operačního nasazení na území České republiky nebo v zahraničí a v rámci stávajícího právního zakotvení institutu aktivní zálohy ozbrojených sil se dlouhodobě nedaří personálně doplňovat systemizovaná místa předurčená pro tyto vojáky ve struktuře ozbrojených sil.
Tady se konečně dozvídáme pravý stav věcí - jedním z cílů novely branného zákona je vytvoření legislativního rámce pro vysílání tzv. aktivních záloh na zahraniční bojiště.
Návrh zákona dále dílčím způsobem upravuje některé instituty v rámci výkonu branné povinnosti, které se v praxi ukázaly jako nedostatečně nebo nevhodně právně podchycené. Návrh zákona se rovněž vypořádává s tím, že podmínky doplňování ozbrojených sil a příprava občanů k plnění jejich úkolů musí být pro dobu míru upraveny výlučně zákonem (čl. 4 odst. 2 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky), což po zvážení proporcionality procesních a materiálních hledisek i s přihlédnutím k nezbytnosti legality navrhované právní úpravy vylučuje užití nařízení vlády k iniciaci zahájení odvodních řízení a stanovení jeho obsahu, tedy určení odváděných ročníků, popřípadě určení odborných nebo profesních předpokladů, které se stanou kritériem odvodu s přihlédnutím k potřebám zajištění obrany státu.
Znovu je zřejmé, o co navrhovatelům novely branného zákona jde - "návrh zákona se rovněž vypořádává s tím, že podmínky doplňování ozbrojených sil a příprava občanů k plnění jejich úkolů musí být pro dobu míru upraveny výlučně zákonem". To je prý špatně, neboť to "vylučuje užití nařízení vlády k iniciaci zahájení odvodních řízení a stanovení jeho obsahu, tedy určení odváděných ročníků". Tedy nikoli parlament, ale vláda má napříště rozhodovat o nasazení armády a aktivních záloh...
Dosavadní znění branného zákona zachovává princip povinného výkonu branné povinnosti jen pro nutné doplňování ozbrojených sil po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, tj. pro situace vyžadující plnění úkolů, pro které nebude početní personální složení profesionálních ozbrojených sil dostačující. Toto pojetí se však v současné situaci ukazuje jako neúčinné, neboť neumožňuje státu objektivně a beze zbytku plnit jeho povinnosti v oblasti vnější bezpečnosti, ochrany celistvosti státu a jeho demokratických principů.
Neustálé útoky na současný, plně vyhovující branný zákon mají za cíl zdiskreditovat jej v očích zákonodárců a pohnout je ke schválení vládou navrhované novely.
Současný stav branného zákona tak aktuálně vytváří faktické překážky pro plnění povinností uložených České republice, ale i dalším právnickým nebo fyzickým osobám, územním samosprávným celkům a organizačním složkám státu, zákonem o obraně České republiky pro případy zajišťování obrany České republiky před vnějším napadením.
Zákon o obraně České republiky je pro účely výkonu branné povinnosti klíčovou normou pro stanovení vztahu státu a občana jako nositele této povinnosti a současně zachování, resp. stanovení podmínek omezení pro konkrétní případy, základních práv a svobod občana při zajišťování obrany státu. Branný zákon proto stanovuje podmínky nezbytného omezení občanských práv pro účely zajišťování bezpečnosti státu a podmínky pro ukládání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, a to v rozsahu umožněném Listinou základních práv a svobod.
Navrhovatelé pokračují v dehonestaci stávajícího branného zákona. Začínají žonglovat pojmy "omezení občanských práv pro zajišťování bezpečnosti státu".
Hlavním cílem návrhu zákona je zajistit připravenost ozbrojených sil pro plnění plného rozsahu jejich úkolů v případě vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, a to aniž by byly využity historicky překonané instituty povinné základní vojenské služby, náhradní vojenské služby nebo jakékoliv modifikované verze těchto institutů.
Za tímto účelem návrh zákona využívá existující brannou povinnost, členěnou na povinnost účastnit se odvodního řízení, povinnost vykonávat vojenskou činnou službu a povinnost plnit další povinnosti stanovené branným zákonem, jejímž nositelem je občan starší 18 let. Návrh zákona již v době míru aktivuje základní část branné povinnosti, týkající se účasti na odvodním řízení, a to s jediným cílem: vytvořit evidenci vojáků v záloze, ověřit jejich způsobilost k výkonu vojenské činné služby (zdravotní a osobnostní způsobilost) a rámcově zjistit, u kolika účastníků odvodního řízení existuje překážka svědomí nebo náboženského vyznání vůči výkonu mimořádné služby (s výhradou možného odmítnutí mimořádné služby po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu).
Ačkoliv je povinná vojenská služba označena za "historicky překonaný institut", chystá se novela branného zákona "využít existující brannou povinnost". Nejde ale spíše o její zneužití? Co se týká odvodů, ty prý mají pouze "jediný cíl". Vzápětí je však jmenováno cílů pět - evidence vojáků v záloze, zdravotní způsobilost, tzv. osobnostní způsobilost, zjišťování překážek svědomí a překážek náboženského vyznání.
Vedení evidence umožní ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, a to zejména pokud dojde k ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti nebo demokratických základů České republiky, pracovat s věrohodnými informacemi, nikoliv pouze s odhady vycházejícími z obecných statistických zjišťování o zdravotním stavu obyvatelstva. Současně je velmi důležité, že ozbrojené síly budou moci rámcově pracovat.
Návrat k časům Marie-Terezie... Jsou pro zjištění zdravotního stavu obyvatelstva nutné odvody?
V neposlední řadě tato koncepce přináší zcela vědomé přijetí branné povinnosti a seznámení se s jejím obsahem, neboť pokud doposud tato povinnost u každého občana staršího 18 let nastala ex lege, aniž by v době míru dosud byla spojena s jakýmkoliv dalším administrativním, jiným formálním nebo evidenčním úkonem, její adresáti její existenci vnímali pouze podprahově a jako její nositelé se identifikovali až za stavu ohrožení nebo za válečného stavu.
Groteska pokračuje - navrhovatelé jsou buď špatní psychologové nebo dobří šarlatáni. V každém případě je jejich vhled do podprahového myšlení "občanů starších 18 let" obdivuhodným příspěvkem do Freudovy teorie podvědomí...
Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, které jsou doplňovány na základě branné povinnosti. Stávající právní úprava branné povinnosti, spočívající v povinném plnění výkonu branné povinnosti až po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu bez možnosti odvedení části občanů k doplnění zálohy mladšími ročníky a zahájení přípravy potřebného počtu povinné zálohy ještě před vyhlášením těchto stavů, nezabezpečuje plně poslání zálohy ozbrojených sil a nedává záruku plnění úkolů ozbrojených sil při zajišťování obrany státu a spojeneckých závazků.
Nezbytnost zahájení výkonu branné povinnosti, resp. její základní části, jejímž obsahem je povinnost účasti na odvodním řízení, ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu, je vyvolána objektivní skutečností, že ozbrojené síly v současném mírovém početním složení nejsou dostačující pro rozvinování k plnění bojových úkolů, stejně jako nejsou schopny zabezpečit případné doplňování ztrát. Pro řešení této situace je přitom zcela vyloučena možnost případného obnovení povinnosti výkonu základní vojenské služby.
"Nezbytnost zahájení výkonu branné povinnosti, resp. její základní části, jejímž obsahem je povinnost účasti na odvodním řízení, ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu..." Neustále jsme ujišťováni o tom, že novela branného zákona je pouze kosmetickou úpravou toho současného a že se prakticky nijak nedotkne životů občanů České republiky, neboť odvody budou čistě formální záležitostí. V textu jsou však odvody vnímány jinak, totiž jako základní část v procesu zahájení výkonu branné povinnosti.
- - - - -
Mohli bychom samozřejmě v analýze této Důvodové zprávy pokračovat dál, domnívám se však, že to není zapotřebí. Z dosud řečeného totiž jasně vyplývá, že novela branného zákona má jiné cíle, než je v ní deklarováno. Tou hlavní změnou oproti dosavadnímu stavu je rozšíření možností nasazení armády České republiky, resp. vytvoření předpokladů pro to, aby vedle obranné války mohla být AČR použita i pro války útočné. I když toto není explicitně vysloveno, z dikce navrhovaných změn to jednoznačně vyplývá. Tento záměr, který popírá vše, čeho bylo po Listopadu 89 dosaženo v procesu depolitizace armády a její výlučně obranné role, znamená de facto návrat k časům Varšavské smlouvy s opačnými znaménky. Naše armáda má být včleněna do struktur NATO totožným způsobem, jakým dříve podléhala nejvyššímu velitelství Varšavské smlouvy a to za situace, kdy k tomu není žádný relevantní důvod. Neustálé odkazy na "vnější nebezpečí" a "změněné podmínky ve vývoji mezinárodní situace" až příliš upomínají na permanentní strašení "Západem" za minulého režimu.
Z psychologického hlediska jsme pak svědky dosti kuriózní situace, kdy je apelováno na vlastenectví mladých lidí, na jejich smysl pro tzv. "demokratické hodnoty", které je třeba bránit. Toto se děje v situaci, kdy je totéž vlastenectví zároveň považováno za cosi překonaného, vysmívaného nebo dokonce nebezpečného, protože stojí v cestě procesu evropského sjednocování. Schizofrenní stav, kdy jsou občané vyzýváni k obraně blíže nespecifikovaných "hodnot", pro něž mají být připraveni i umírat, přičemž liberálně-demokratický systém veškeré morální a jiné hodnoty relativizuje či dokonce popírá, pochopitelně může motivovat k boji pouze dva druhy lidí - buď dobře placené žoldáky nebo naprosté idioty.
Tento tristní poznatek je jistě dobře znám i předkladatelům novely, neboť tito se v ní na bezpočtu míst snaží skloubit dvě navzájem se vylučující věci, resp. vyřešit neřešitelný problém - jak donutit občany, aby šli dobrovolně do války. Používání metody cukru a biče, tj. různých (především materiálních) lákadel na jedné a výhrůžek na adresu těch, kdo se odmítají podřídit "jednotnému velení" na straně druhé je klasickou ukázkou licoměrnosti a účelovosti, které se jako příslovečná červená nit táhnou paragrafy nového zákona.
Věřím, že poslanci tento de facto nový branný zákon (označení "novela" vypadá spíše jako další ze zastíracích manevrů) kategoricky odmítnou. Vlna odporu, která se proti němu napříč společností zvedá, očividně zaskočila i jeho iniciátory. Proto jsme dnes a denně svědky pokusů o bagatelizaci celé záležitosti, o snahu transformovat ji do čistě technické otázky odvodů. I tady se však ukazuje, že obavy z toho, že by např. 95% branců odmítlo u odvodu nosit zbraň a jít se zpěvem na rtech umírat do nějaké Tramtárie, je noční můrou p. Stropnického a generálního štábu.
Lze si jen těžko představit, že návrh novely branného zákona vyšel z hlavy ministra obrany nebo jeho úředníků. Nejpravděpodobnější se zdá, že se tak stalo na základě instrukcí z centrálních institucí NATO a EU. Je totiž zřejmé, kým a proti komu mají být NATO a v jejím rámci i naše armáda použity. Ukrajinská krize, vyvolaná Spojenými státy a Evropskou unií žalostně ztroskotala, když se ukázalo, že východní části země odmítly uznat protiústavní puč kyjevské junty. Následná trestná výprava, kterou Jaceňuk, Porošenko, Turčinov a další teroristé v čele dnešní Ukrajiny zamýšleli potrestat "rebely", skončila porážkou, stejně jako strategické zájmy USA v této oblasti. Obyvatelé Krymu si v referendu odhlasovali připojení k Rusku, přičemž prezident Vladimír Putin se za celou dobu trvání ukrajinské krize ukázal být jediným státníkem, kterému šlo o její ukončení, o zastavení bojů a záchranu lidských životů. Tím si získal celosvětový respekt a uznání, zatímco pověst USA jako světové velmoci zásadním způsobem utrpěla. Na tyto skutečnosti reaguje Obamův režim hysterickou protiruskou kampaní, do níž se zapojila i "nezávislá" česká média. Vytváření obrazu nepřítele, kterým má být Rusko a osobně Putin, je dnes v České republice povinnou mantrou všech proamerických patolízalů, přičemž ti, kdo mají odlišný názor, jsou za blahosklonného přihlížení orgánů činných v trestním řízení pranýřováni jako vlastizrádci a jsou sepisovány jejich seznamy.
V tomto kontextu nelze na tzv. novelu branného zákona hledět jinak než jako na avanturistický, jednoznačně ideologický počin, který nejenže neuklidní zjitřenou atmosféru v naší zemi, ale může přivodit její další eskalaci. Nedopusťme, aby k tomu došlo a udělejme vše pro to, aby naše země nebyla zatažena do válečného konfliktu s nepředvídatelnými následky.
2024 ©