Nevím, jak se jim říká oficiálně, nevím ani, jak se jejich zaměstnání jmenuje. Já jsem si pro tyto mladé, půvabné dívky s pozoruhodnou výřečností vytvořil několik vlastních názvů - kromě již zmíněných “přepadavek” jim říkávám “odchytávačky”, “zastavovačky”, “přemlouvačky” a… no, to raději psát nebudu. V Brně je jejich největší koncentrace na trase Tesco, podchod pod Hlavním nádražím, Masarykova, náměstí Svobody. Snažím se jim pokaždé vyhnout, někdy se to ale nezdaří a potom to probíhá třeba takhle: “Dobrýdenmátedvěminutkyčasjátadyprovásmámnovékosmeticképřípravky!” A okouzlující blondýna mě po tomto slovním přívalu obdaří nádherným úsměvem, přičemž mi před očima šermuje nějakými parfémy… Ne, čas nemám a ani zájem o její služby, to ji však nijak neodrazuje: “Jetoprovásopravduvelmivýhodnéprodávámetozazaváděcíceny!” Načež mi postříká ruku jakousi voňavkou… “Zkustesipřičichnouttavůnějeopravdumimořádněintenzívní!” Koktám cosi o tom, že mám vážně naspěch, ale už zase slyším: “Taktřebaprovašimanželkuurčitějítímuděláteradost!” To už ale prchám pryč a dávám si pozor, abych nepadl do rukou nějaké další přepadávačce. Ha! Tamhle jedna stojí, ale vzduch je čistý - právě zpracovává jakousi postarší paní. Přesto přidávám do kroku, přičemž zaslechnu mně již důvěrně známou slovní kanonádu: “nemusítemítpanívůbecžádnéobavynašespolečnostoutú…” Přemýšlím, jak se proti těmto šarmantním odchytávačkám nejlépe bránit. Co takhle dělat hluchoněmého?!