Foto: Daniela Černá
Popisek: Martin C. Putna
M. C. Putna se opět nechal slyšet a tentokrát v Lidových novinách předestřel svoji novou a bezesporu pozoruhodnou teorii o údajném nebezpečí, které naší zemi hrozí případným odchodem blíže nespecifikovaných „vzdělanějších a schopnějších jedinců“. Podle Putny je to tak, že Česká republika „zhnědla“ a její intelektuální elity to nesou tak těžce, že dokonce uvažují o emigraci. Jak tomu máme rozumět?
Udělám nejdříve malou odbočku a řeknu, že Putnovi jeho společenskou roli, jeho takřka životní poslání rozhodně není co závidět. Jako sice neoficiální, ale fakticky nejvyšší české Sluníčko a politruk pražské kavárny, bdící nad ideovou pravověrností všeho, co je z ní kolportováno na veřejnost, nemá rozhodně ustláno na růžích. Samozřejmě nikoli proto, že by mu exkluzivní postavení v dnešních mainstreamových médiích bylo proti srsti, naopak - vyhřívat se na výsluní novinářského zájmu bylo vždycky jeho snem a v tomto smyslu nikdy neopoměl nic, co by mu v jeho dosažení mohlo zabránit. Jak se však v poslední době ukazuje, být mediální pravdoláskařskou hvězdou neznamená automaticky doživotní rentu v podobě pravidelně padajících drobtů ze stolů mocných tohoto světa, ale má to kupodivu i své stinné stránky. Znamená to totiž mimo jiné přicházet se stále spiklenečtějšími teoriemi, bombastičtějšími výroky, dramatičtějšími výzvami a euforističtějšími prohlášeními. A rezervoár těchto nápadů není pochopitelně bezedný, takže i takový mistr verbalistního žonglování, jakým Putna bezesporu je, je nucen stále častěji lovit v kalných vodách kdesi hluboko u dna. Domnívám se, že jeho poslední mediální extempore v Lidových novinách patří právě do této kategorie.
Tím, že Putna vyhrožuje odchodem intelektuálů, pláče sice dobře, ale obávám se, že nikoli na správném hrobě. Nevím například, kolik lidí by u nás jeho eventuálního odchodu do exilu želelo, mám však za to, že mnohem více by bylo těch, kdo by toto jeho rozhodnutí spíše uvítali. Nic takového ovšem Putna neplánuje, prý zůstane a bude dál bojovat za demokracii v České republice. Nevím, jak to chce dělat, protože jeho dosavadní aktivity v tomto směru spočívaly především ve výpadech vůči demokraticky zvolenému prezidentovi.
Ale třeba pan profesor půjde do sebe a připomene si ono známé latinské Vox populi - vox Dei, přestane se povyšovat nad obyčejné smrtelníky a uzná, že v demokracii je to prostě tak, že většina rozhoduje. I když se to pochopitelně někomu nemusí líbit.
2024 ©