Při četbě vzpomínek velitele Osvětimi Rudolfa Hösse mě nejvíce překvapil fakt, že tento člověk se vůbec nezamýšlí nad osudem milionů zavražděných, ale píše o něčem zcela jiném - o procesu "zplynování", o technických problémech, které při tom musel řešit, o svém úsilí o maximální racionalizaci a optimalizaci "pracovních postupů" při neustále se zvyšujících "výkonech" atd. Zločinec bez svědomí? Nikoli! Na jiných místech tentýž člověk mluví o své lásce k manželce a dětem, o snaze dávat podřízeným dobrý příklad vzorným plněním svých povinností, ba i o své statečnosti, s níž dokázal přesvědčit samotného Himmlera o nutnosti poskytnutí finančních zdrojů na stále rostoucí "výrobní náklady" a "kapacitní limity" Osvětimy... Rudolf Höss byl tedy spíše úplně normálním člověkem, pro kterého se asi nejlépe hodí označení, které se dnes znovu dostává do kursu - politicky loajální a eticky nezatížený odborník, kreativní technokrat, úspěšně řešící státní zakázku konečného řešení...
I dnes je po takových lidech poptávka, i dnes se tzv. "odbornost" cení výš než morálka, "loajalita vůči zaměstnavateli" má přednost před svědomím. A je celkem logické, že nejvíce se lidé s těmito vlastnostmi vyskytují tam, kde probíhá něco velmi podobného tomu, co se dělo v Osvětimi - totiž při tzv. "umělém přerušení těhotenství" neboli masovém vraždění dětí...
Rudolf Höss mimo jiné uvádí, že likvidace lidí popravčími četami byla neefektivní - spotřebovalo se mnoho munice a navíc se museli jejich členové často měnit, protože se ukázalo, že nevydrží dlouhodobý stres spojený s výjevy na popravišti. Velitel Osvětimi zjistil, že žádoucí efektivity se dosáhne tehdy, když fyzický kontakt vrahů s jejich obětmi bude co nejmenší - a jako ideální řešení vymyslel plynové komory.
Dnes většina potratářů hovoří o tom, že tyto výkony neprovádějí rádi - dělat prý je však musí, protože to mají v popisu práce - podobně mluví Höss, i on pouze plnil příkazy dle tehdy platných zákonů... Starší potratáři často tyto zákroky přenechávají mladším kolegům - jde prakticky o totéž, co je v případě Osvětimi označováno termínem "iniciační rituály", kdy se mladí příslušníci SS, mající ještě určité morální zábrany, zařazovali do popravčích komand či na jiná exponovaná místa, aby se tyto jejich "charakterové nedostatky" odstranily.
Ačkoli se o přípravku RU-486 mluví jako o tzv. "šetrné" metodě potratu, která přináší ženám větší komfort a bezpečí, skutečnost je úplně jiná. V první řadě jde o cílenou demoralizaci žen - už to nebude potratář, kdo zabíjí dítě, ale samotná matka. Co se týká údajné "bezpečnosti" této metody pro zdraví ženy, je tomu přesně naopak - potrat proběhne v soukromí a při případném krvácení či jiných komplikacích s ním spojených zůstane žena bez pomoci. Zde je dobré si uvědomit to obrovské pokrytectví, kdy lékaři odsuzují domácí porody jako hazard se zdravím, na druhé straně však nemají nic proti domácím potratům, které jsou mnohem nebezpešnější. O údajné "šetrnosti" RU-486 na duševní zdraví matky asi nejlépe svědčí to, že po takověmto domácím potratu musí žena přínést do nemocnice mrtvolku svého dítěte, aby se zjistilo, že proběhl "úspěšně" a děloha je prázdná.
Co říci závěrem? Když gestapo posílalo lidi do koncentračních táborů, měli někteří z nich ve svých dokumentech napsána dvě písmena, znamenající jistou smrt - RU. Rückehr Unerwünscht neboli návrat nežádoucí. Paradoxní shodou okolností nese podobné označení i "moderní" pilulka proti nežádoucímu narození dítěte. Nebo to náhoda není?!
2024 ©