V poslední době se u nás objevilo několik mediálně aktivních „otců“, kteří se snaží na svých blozích obhajovat a nám ostatním, dosud v tradičních stereotypech vězícím zpátečníkům vysvětlovat výhody tzv. „střídavé péče“ o děti, která je ve „vyspělém“ světě běžná, v naší zaostalé společnosti však spíše výjimečná, což se tito pánové snaží změnit. Bohužel, ve svém svatém zápalu zcela opomíjejí (záměrně?!) řadu pro každého normálně uvažujícího člověka nezpochybnitelných faktů. Jejich „boj za práva otců na střídavou péči“ tak vyznívá spíše komicky. Pojďme se ale na tyto „odborníky na výchovu“ a jejich rádoby pokrokové názory a svéráznou logiku podívat blíže…
Především vždycky tvrdí, že si velmi váží tradiční rodiny, ta je však podle nich vzácným jevem, neboť více jak polovina manželství se rozvádí. Tuto skutečnost berou jako negativní, bohužel však neovlivnitelný fakt, se kterým se nedá nic dělat. A tak hned přechází ke svému oblíbenému tématu, tzv. „střídavce“.
Proč tak rychle, pánové? Nebylo by smysluplnější chvíli se u vámi kritizované vysoké rozvodovosti zastavit a třeba se zamyslet nad tím, co k ní vede, popř. jak ji snížit atd.? Jste lidmi, kterým jde (alespoň verbálně) o dobro dětí a jako ideální pro jejich blahodárný vývoj vidíte úplnou rodinu. Mohu se vás zeptat, proč jste se tedy rozvedli?
Samozřejmě, asi mi na to odpovíte, že jste rozvedení „ne vlastní vinou“ (tak se to vždycky říká) a že mi do toho vlastně vůbec nic není. To máte pravdu, nic mi do toho není, ovšem jen do té doby, než začnete poučovat ostatní a pasovat se do role osvícenců, kteří razí cestu pokroku v naší zpátečnické zemi. Zde by myslím nikdo, komu na blahu dětí opravdu záleží, neměl mlčet a měl by se pokusit uvést vaše tvrzení na pravou míru…
Oháníte se různými statistikami, odborníky a výzkumy v tzv. „vyspělých“ zemích. Není vám divné, že tito „odborníci“ pochází většinou z Anglie, Švédska či Norska, tj. zemí, kde má tamější sociální inženýrství za následek destrukci tradiční rodiny a vznik institucí, jako třeba norský Barnevernet? Navíc je zcela evidentní, že mnohé z těchto „výzkumů“ a „odborných studií“ se dělají na společenskou či politickou objednávku a o jejich nestrannosti a objektivitě bychom si tedy neměli dělat iluze.
Ale vraťme se k vaší „střídavce“. Dobře, dejme tomu, že děti střídavě žijí u jednoho z rodičů. Ovšem – jaké časové intervaly jsou nejlepší? Střídání každý den? Nebo po týdnu, měsíci…? A co třeba udělat to tak, že by dítě bylo např. 5 roků u jednoho rodiče a dalších 5 let u druhého? A jak často by se „střídala“ např. batolata?
Myslím si, vážení „otcové“, že jste ve svých nápadech nezohlednili jeden dost důležitý fakt, kterým je biologie – nebo prostě příroda. Děti rodí ženy a tím je také dáno, že citová vazba mezi matkou a dítětem (myslím v prvních zhruba 3 letech života) je mnohem silnější a pro dítě přínosnější než mezi ním a otcem. Ženy např. děti kojí a už to samo o sobě vede k tomu, že dítě k matce přirozeně lne, cítí se u ní v bezpečí, hledá u ní ochranu…
Dítě potřebuje především pevný a nezpochybnitelný „životní řád“, vědomí, že má svůj „svět“, kde všechno přesně „funguje“ a do sebe „zapadá“. Jinak se stává dezorientovaným, citově vykořeněným a lehce manipulovatelným jedincem. A je to právě ta vámi glorifikovaná střídavá péče, která dítěti jeho „svět“ a jeho jistoty boří a ničí, a to se všemi právě zmíněnými negativy. Jestliže je totiž dítě chvíli v jednom „světě“ a za pár dní zase v jiném, jaké jistoty, jaký životní řád si může osvojit?! Všechny ty vaše „výzkumy“ a „studie“ si můžete strčit za klobouk, protože přírodu v tomto směru neošálíte.
A ještě na závěr: Buďme vděčni všem těm soudcům a soudkyním (a je jich naštěstí většina), kteří se nenechali oblbnout tzv. „moderními trendy ve výchově“ a nezalekli se „otců, bojujících za právo na střídavou péči“ a neustále vyhrožujících Bruselem či Štrasburkem a po rozvodu svěřují děti jejich matkám.
2024 ©