Je to vlastně úplně jednoduché a člověk nemusí být žádný génius, aby mu to - lidově řečeno - „docvaklo“: Turecko je členem NATO. Česká republika je rovněž členem NATO. Turci sestřelili ruské letadlo. Otázka zní - jak se zachová Česká republika, přesněji řečeno čeští politici?
Bohužel přesně tak, jak se dalo předpokládat. Ačkoli je celá věc nad slunce jasná - Turci narušili vzdušný prostor Sýrie a sestřelením ruského bombardéru se dopustili hned několika z pohledu mezinárodního práva evidentních zločinů -, naši politici v čele s Bohušem omílají přihlouplé fráze o tom, jak se musí celá věc nejdřív pořádně vyšetřit, no a pak, až budeme vědět něco přesnějšího, zasedne Rada bezpečnosti OSN, aby vydala rezoluci č. 3567983985/2015 o vyvážené reakci na politováníhodnou událost, při které došlo k nešťastnému kontaktu dvou letounů, při kterém...
Takže, nic nového pod sluncem, pro naše politiky je všechno jasné včetně jejich taktiky hry na mrtvé brouky, kdy se čeká, až tato skandální událost nějak vyšumí, popř. ji vystřídá nějaká jiná, nová a neokoukaná, a na všechno se zapomene.
Vážení čtenáři, my bychom ale zapomínat neměli! Právě jsme totiž svědky toho, že naše země - a tedy, byť nepřímo, i každý z nás - nese svou část viny na tom, co se stalo. Jsme zkrátka členy organizace, jejímž členem je zároveň stát, který podporuje islámské teroristy a bojuje proti těm, kteří proti nim bojují. Taková je prostě logika a ani Bohuš to neokecá. Nevím, co proti tomu mohu udělat já osobně a tak alespoň zde, na svém blogu, říkám: Stydím se, že je naše země členem NATO, stydím se za to, že jsme spojenci takového státu, jakým je dnešní Turecko, které zákeřně, promyšleně a zbaběle sestřelilo ruský letoun, navíc za situace, kdy právě Rusko ukazuje celému světu, jak se má bojovat proti teroristům.
V této souvislosti mě napadá ještě jedna věc. Na jednoho z pilotů, který se katapultoval z hořícího stroje, bylo podle všeho stříleno a následně byl po dopadu ubit příslušníky... a teď pozor - umírněné syrské opozice! Takže bestiální vrazi, páchající válečné zločiny, kterými se navíc chlubí na videích, jsou „umírnění muslimové“, kteří bojují proti nelidskému tyranovi Asadovi - ano, taková je logika našich sdělovacích prostředků a bohužel i značné části politiků.
Zbývá tedy poslední otázka, která zní: Je vůbec možné dělit muslimy na umírněné a neumírněné? Jaký je vlastně mezi nimi rozdíl, ví to někdo? Já vidím pouze jeden - zatímco ti neumírnění uřezávají hlavy a upalují zaživa, ti druzí jsou mnohem humánnější, protože popravují rychleji a bezbolestněji. Prostě vás umlátí pažbou pušky...
2024 ©