Ačkoli by se jako katolický kněz měl věnovat bohulibější činnosti, investuje P. Tomáš Halík nezanedbatelnou část svého času do aktivit jiného než kněžského druhu, např. do psaní nejrůznějších komentářů v Lidových novinách, v nichž s oblibou tepe neschopnost Čechů otevřít se nesmírnému myšlenkovému bohatství, které jim nabízí multikulturalismus ve všech svých podobách. Naše české zápecnictví, snaha „prošvejkovat se dějinami“, neochota brát na sebe závazky, vyplývající z členství v EU a NATO - to je jen malý výčet toho, co se mu na Češích nelíbí. A tak je celkem pochopitelné, že Halík neodolal pokušení svézt se i na vlně uprchlické vlny, která v současné době zaplavuje Evropu a v tomto duchu sepsal jakési emotivní desatero, které bylo v „jeho“ Lidovkách před pár dny (17.10.) otištěno.
Jako katolík bych chtěl svého bratra ve víře upozornit na řadu nesrovnalostí, historických omylů, zamlčování nehodících se skutečností a demagogických tvrzení, jež v jeho textu nacházím. Tomáš Halík často opakuje, že mu jde o racionální dialog, vzájemnou výměnu názorů a že se nebojí ani konstruktivní kritiky svých vlastních stanovisek, takže věřím, že mne za moje názory nepočastuje některou ze svých diagnóz, které používá vůči svým oponentům, když jej přivedou do úzkých...
Pojďme si tedy ono halíkovské desatero projít bod po bodu:
1. Veškeré obecné soudy o islámu („islám tady nechceme“) jsou zavádějící; vždy je třeba se ptát: Jaký islám? Islám má dnes 1,6 miliardy statisticky počítaných věřících, mezi nimi horlivě zbožné i zcela vlažné. Islám nemá jedinou společnou autoritu, živé magisterium; autoritou je korán a pak sunna, tradice, které mohou být – a jsou – interpretovány velmi různě.
Takže - jaký islám? Halík operuje s číslem „1,6 miliardy statisticky počítaných věřících“, neupřesňuje ovšem, jak k tomuto hausnumeru přišel. Jiné statistiky hovoří o půlmiliardě a kromě toho je jasné, že obyvatelé některých islámských zemí jsou považování za muslimy automaticky, prostě na základě toho, že v těch zemích žijí. Halík má pravdu v tom, že islám nemá jedinou nezpochybnitelnou autoritu, ovšem nedochází mu, že právě tato skutečnost je prapříčinou všeho zla, které má toto pseudonáboženství zakódováno v samotné své podstatě.
2. Pokud něco skutečně odporuje islámu, je to tzv. Islámský stát, který má s islámem společného asi tolik, kolik měli irští teroristé či upalování čarodějnic a heretiků s křesťanstvím a s evangeliem. Fanatismus se v dějinách nevyhnul téměř žádnému náboženství – až je všechna překonal fanatismus a násilí ateistických režimů 20. století. Terorismus a tzv. Islámský stát jasně odsoudily nejvyšší islámské právní a náboženské autority (a také čeští muslimové).
Islámský stát je ve skutečnosti islámem v jeho nejčistší podobě. Jeho představitelé se plným právem odvolávají na korán a viní ostatní muslimy z odpadlictví od „pravé víry“. Mají pravdu - všechno, co dělají, vychází z koránu a má v něm oporu i ideový základ. Až úsměvně pak působí Halíkovo prostoduché ujištění, že Islámský stát odsoudily nejvyšší muslimské autority. Zeptal bych se tedy, které autority má na mysli - Halík nikoho konkrétně nejmenuje - a také, zda je mu známo, že muslim není vůči „nevěřícím“ povinen mluvit pravdu, resp. může jim po libosti lhát.
3. V Německu, Anglii, Francii žijí po desetiletí miliony muslimů, místní občané je znají, vědí, že naprostá většina z nich s hrůzami islámského terorismu nemá nic společného, a proto z nich obyvatelstvo naprosto není tak zpanikařené a hysterické jako ti Češi, kteří většinou žádného muslima nikdy neviděli. Jsou však dlouhodobě masírováni médii a nebezpečnými populisty typu Konvičky a Okamury. Populistické a neonacistické reakce proti islámu jsou daleko větší hrozbou pro českou společnost než tisíce uprchlíků (natož ten relativně nepatrný počet, který u nás opravdu chce zůstat).
Tady se Halík uchyluje ke známé a slaboduché sluníčkářské metodě, spočívající v sugestivní otázce vůči oponentům, zda vůbec někdy viděli nějakého muslima. Jde pochopitelně o demagogii, neboť podstata problému, o kterém je řeč, přece spočívá v něčem úplně jiném, totiž v myšlenkovém podhoubí islámu. Halík by se tedy měl správně ptát, zda ti, kteří odsuzují islám, četli někdy korán. A zde bych mu odpověděl, že jsem korán četl a právě na základě jeho znalosti vím, že islám není náboženství, ale nebezpečná vojensko-ideologická doktrína, neslučitelná s demokracií.
Ano, v Německu, Anglii a Francii žijí miliony muslimů a místní občané je znají... Halík má pravdu - všichni Francouzi vědí, jak nebezpečnými místy jsou marseillské muslimské čtvrti či předměstí Paříže a rovněž Němci a Angličané (ale i Švédové, Dánové či Švýcaři) své muslimské spoluobčany velice dobře znají, takže jim např. ve Šýcarsku zakázali stavbu mešit.
4. Zdaleka ne všichni uprchlíci jsou muslimové a i mnozí z těch, kteří přicházejí z muslimských zemí, jsou muslimy asi tak, jako je většina (i pokřtěných) Čechů křesťany. Mnozí se zvykového islámu tiše zříkají, někteří se pod dojmem křesťanské pomoci stávají křesťany (někteří upřímně, jiní z konformismu). Z těch, kteří jsou skutečně horlivě věřícími muslimy, mnozí zachovávají především ta etická pravidla islámu, která jsou podobná křesťanství, a mnohdy svým dodržováním etických zásad (například poctivosti v obchodu, solidarity s chudými, péče o rodinu a odmítání alkoholu, drog aj.) zahanbují mnoho křesťanů. „Fanatických muslimů“ mezi uprchlíky mnoho nebude – ti se k IS přidávají a neprchají před ním. Nepřátele a fanatiky z nich ovšem můžeme nadělat svými reakcemi.
Co říci k této snůšce nesmyslů? Znovu se ukazuje, že logika není Halíkovou parketou, když si na tolika místech protiřečí. Tak třeba - muslimové, kteří se zříkají islámu, to podle Halíka dělají „tiše“. Neříká však už, proč. Je totiž celkem jasné, že jejich mírumilovní spoluvěřící by se s nimi jako s „odpadlíky“ dvakrát nemazlili...
Halík rovněž tvrdí, že mezi uprchlíky nebude mnoho fanatických muslimů. Jak to ví? Není to třeba přesně naopak a nevysílá IS tímto způsobem do Evropy své bojovníky? Není Halíkovi divné, že 80% tzv. běženců tvoří mladí muži, zabezpečení finančně i materiálně?
5. Islám přistěhovalce do neislámských zemí přísně zavazuje dodržovat místní zákony a zvyky, a zejména respektovat „lidi knihy“, křesťany a židy. Mezi muslimy dnes probíhají velmi živé diskuse o zvláštním právním postavení v „jinověreckém“ prostředí v Evropě, kde jsou muslimové v menšině – jde o „fikh“, jurisprudenci pro menšiny. Někteří islámští právníci (fakíhové) žádné zvláštnosti neuznávají (zvláště saúdskoarabští), jiní naopak hovoří o potřebě pružnosti šaríe.
Zatím se muslimští právníci nedopracovali takové zásady, jakou si od středověku vypracovali židé v zásadě „dína de malchuta dína“, tedy že místní zákon se stává součástí jejich vlastního talmudického zákona. Podstatné jsou dnes diskuse, jak soulad s místním právem řešit. A neméně podstatná je skutečnost, že prokazatelná většina muslimů žijících v Evropě zcela pragmaticky místní státní právo uznává a dodržuje, váží si svobody náboženství a případně je tam, kde je to možné, kombinuje s vlastní představou o správném chování.
Neuvěřitelné! Jak muslimové respektují místní zákony a zvyky není třeba nikomu, kdo s nimi přišel do styku, dlouze vysvětlovat. Halík rovněž nepřímo říká, že muslimové se jinak chovají ke křesťanům a židům a jinak k ateistům. A šaría? Přiznám se, že ani její „pružná“ verze ve mně mnoho sympatií nevzbuzuje. Když navíc muslim zákony té které země „kombinuje s vlastní představou o správném chování“, pak se nemohu nezeptat, zda bití žen, tzv. obřízka malých děvčátek či mnohoženství se ještě vůbec dá skloubit s evropskými zákony.
6. Zavedou přistěhovalci pro Čechy právo šaría, jak jsme denně strašeni na internetu? Šaría je právo náboženské a platí jen pro muslimy – obdobně jako talmudická halacha platí jen pro židy. Židé a křesťané ani v muslimských zemích nebyli nikdy šaríí vázáni, řídili se vlastním právem. (Princip teritoriality, tedy platnosti šaríe plošně na území státu, čehož se dnes dožadují radikálové, je de facto – což oni si vůbec neuvědomují – převzat z evropských vzorů právních systémů pro státní území.)
Je absurdní bát se, že několik tisíc uprchlíků – i kdyby všichni byli pravověrní muslimové – udělá z naší země zemi islámského práva. A co další generace? Pokud se během několika staletí naši lidé nebudou rozmnožovat nebo úplně opustí křesťanství, pak je otázka, zda si naše země přechod do jiné kultury nezaslouží!
„Křesťané ani v muslimských zemích nebyli nikdy šaríí vázáni" - dělá si Halík legraci? Jeho slova jsou urážkou křesťanů, kteří v muslimských zemích zaplatili životem např. pouhé vlastnictví Bible. A i kdyby u nás šaría platila jen pro muslimy, pak se ptám, zda je akceptovatelné, aby byli čeští občané islámského vyznání jinými českými občany téže víry kamenování, bičováni nebo jim byly utínány ruce.
7. Zákonem šaría straší především ti, kdo o něm slyšeli pár vytržených vět v bulváru. Těch několik stále citovaných ustanovení (např. o zabití odpadlíků a podřízenosti žen) je historicky podmíněných a většina i výrazně islámských zemí je neuplatňuje (podobně jako katolická církev nechává vyšumět některé starší papežské dokumenty – například Syllabus sv. Pia IX., proklínající svobodu tisku a náboženství –, byť se od těchto dokumentů nikdy oficiálně nedistancovala a fundamentalističtí katolíci se jimi ohánějí dodnes).
Na oněch extrémních paragrafech lpí prakticky en salafistické školy v Saúdské Arábii, a ještě ne všechny. Teroristé se koránem a zákonem šaría ohánějí zcela neprávem, porušují jejich základní předpisy (například nesmíš zabít nevinného).
V dnešním rozervaném muslimském světě se střetávají názory fanatiků s umírněnými, kteří naopak zdůrazňují, že šaríi není správné aplikovat jen podle středověkých dělítek zakázané (harám) a dovolené (halál), nýbrž stavět nově na aplikaci duchovních principů vyvoditelných z koránu, jako jsou důstojnost, dobročinnost, ohleduplnost. Na těchto principech se rozvíjí třeba i takzvaný islámský feminismus, zdůrazňující úctu a laskavost k ženě.
Fundamentalisté (muslimští i křesťanští) zpravidla svá svatá písma do hloubky neznají, citují pouze vytržené věty.
„Historická podmíněnost“ je další z fíglů, jak u islámu ospravedlnit neospravedlnitelné. Islám se totiž ve skutečnosti nijak nevyvíjí, historicky ustrnul hned při svém vzniku - o tom ostatně lépe než cokoli jiného svědčí jeho neschopnost, resp. nemožnost adaptace na morální standardy demokracie.
Jeden citát: "Víc jak pět století vládnou v Turecku pravidla a teorie starého arabského šejka a nesmyslná nařízení, z generace na generaci vždy v ještě horší podobě předávaná a určující do nejmenších podrobností občanský a právní zákoník. Mají formu ústavy, sebemenší činy a gesta jsou v životě každého občana pevně stanoveny - co má jíst, kdy má bdít a kdy spát, jak se má oblékat, co se má učit ve škole, jaké má mít zvyky a obyčeje, jaké mají být i jeho nejintimnější myšlenky. Islám, tato absurdní nauka amorálního beduína je jed, který ničí naše životy. Není ničím jiným než mrtvou věcí, která zneucťuje člověka." (Mustafa Kemal Pascha Atatürk, zakladatel a dlouholetý prezident Turecka)
8. Pokud budou uprchlíci vystaveni nenávisti, je třeba si uvědomit, že pánové Konvička, Okamura, ale i Zeman, Klaus a další je tím nahánějí do náruče islamistických fanatiků. Církev dělá konečně chvályhodnou práci (díky které by kromě jiného mohla veřejnost pochopit pozitivní dopad nápravy majetkových škod), pomáhá potřebným a může je motivovat k dobré adaptaci do společnosti, pro niž pak mohou být přínosem. Církev tak ukázala ochotu vzít na sebe velkou část starosti o uprchlíky. Pokud ovšem budou na osamělých farách migranti vystaveni psychickému (a možná i fyzickému lynči) od „křesťanů“, pak si vychováváme budoucí teroristy!
O jakém fyzickém lynčování uprchlíků to Halík mluví? Ve slovech zmíněných politiků pak necítím nenávist, ale oprávněnou obavu o osud naší země. A že tyto obavy nejsou neoprávněné, ukazuje hloupá azylová politika Německa, Francie a jiných států, kteří v dobré víře a s dobrými úmysly otevřely muslimům svou náruč, aby posléze zjistily, že „multikulturalismus je mrtvý“ (Merkelová), a měly zaděláno na prakticky neřešitelné problémy.
9. Výroky jako „bereme jen křesťany“ jsou hloupé. Čím si právě Česká republika, hrdě se prohlašující za nejateističtější zemi planety, „zaslouží“ na rozdíl od Rakouska, Polska etc. křesťany? Opravdu se křesťané ze Sýrie budou u nás cítit mezi svými? Křesťané z Předního východu se budou dost divit „křesťanskosti“ České republiky, v níž se mají údajně bezproblémově adaptovat. A kde je záruka, že s křesťany budou menší problémy než s muslimy – lze to tak generalizovat? (Na svých cestách šesti kontinenty jsem se mnohdy setkal s vysokou morálkou u muslimů a velmi problematickou v „křesťanských zemích“ – nikdy jsem například v muslimských zemích na rozdíl od Itálie nebyl okraden.)
Zásada „pomáhat jen křesťanům“ je nekřesťanská, odporuje evangeliu, které vyzývá k pomoci všem potřebným přes všechny etnické a náboženské hranice. (Bývá obhajována jako jistý ústupek české xenofobii: „Na křesťany si Češi lépe zvyknou, pak skousnou i muslimy.“ Ale čtu-li občas na sociálních sítích příšerné příspěvky na adresu veškerého náboženství, pochybuji, zda lze říci, že jsou Češi tolerantní ke křesťanství – i když se k němu najednou u nás hlásí kdekdo – nevadí, nezná-li otčenáš ani Desatero.)
Tomuto nerozumím už vůbec. Jak to souvisí s tématem uprchlictví? Tvrdí snad někdo, že křesťané jsou automaticky hodní? A ten výrok „bereme jen křesťany“ - odkud ho Halík má? Pokud vím, byl to osamělý výkřik jednoho lidoveckého politika, který se chtěl takto hloupě zviditelnit. Proč mu Halík přikládá takovou váhu, proč takto paušalizuje?
10. Nespočívá klíčový problém náhlého strachu ze ztráty naší kulturní a duchovní identity v tom, že podvědomě tušíme, aniž bychom si to byli schopni přiznat a adekvátně na to reagovat, že jsme jako národ a společnost tuto identitu ztratili? Není toto ten skutečně hlavní problém, nad nímž bychom se v souvislosti se současným „stěhováním národů“ měli zamyslet?
Ano, souhlasím, identitu jsme ztratili nejen my Češi, ale i Evropa jako celek. Ovšem - právě tuto „bezidentickou“ Evropu Halík jindy vehementně brání, třeba když jde o to, aby se nepřiklonila „na Východ“. A tak zatímco je v Halíkově podání Rusko nepřítel, před kterým je zřeba bránit „evropské hodnoty“ a „naši identitu“, v případě islámu je to jinak - proč mít strach, že nám vezme naši identitu, když stejně žádnou nemáme...
A závěr? Říká se „ševče, drž se svého kopyta“. Vždycky, když někdo mluví o věcech, kterým evidentně nerozumí, nebo když v tomto směru dokonce vyvíjí osvětovou iniciativu vůči druhým, v jeho očích myšlenkově zaostalým, nemůže to pro dotyčného dopadnout dobře. Medvědí služba, kterou Halík těmito svými aktivitami prokazuje Církvi, je očividná. Bratr Tomáš by si měl toto uvědomit a přestat se svými pseudopolitologickými úlety dřív, než se v očích českých občanů, z nichž většina si o něm již beztak myslí své, zesměšní definitivně.
2024 ©