Mezi českými žáky a studenty nemá matematika (kulantně řečeno) nejlepší pověst - je považována za předmět nudný, obávaný či dokonce nenáviděný. Nevím, jak je tomu v zahraničí, ale nepředpokládám, že by se tamější situace od té naší nějak výrazněji odlišovala. Odpověď na otázku, kde nebo v čem hledat příčiny této takřka všeobecné averze vůči „královně věd“ rád přenechám studovanějším hlavám, přesto si však dovolím nesměle podotknout, zda jednou z těchto příčin nemůže být třeba způsob, jímž se matematika vyučuje. Jestliže je matematika považována za nudnou a suchopárnou, není to tím, že se nudně vyučuje? A nespočívá její „složitost“ v tom, že je složitě vysvětlována? Nedal by se onen odtažitý vztah k matematice u žáků změnit tím, že by se přestala brát tak smrtelně vážně, resp. že by se zmiňovaly i její (a že jich je!) humorné stránky?
Po tomto úvodu se dostávám k vlastnímu účelu své úvahy, totiž k recenzi knihy Alexova dobrodružství v zemi čísel, kterou napsal anglický autor Alex Bellos a která právě vychází v nakladatelství Dokořán. Ten úvod měl svůj účel - právě tato kniha je totiž klasickou ukázkou toho, jak je možné z nezáživné disciplíny udělat záležitost nejen záživnou, ale dokonce pořádně výživnou!
Ne, ani v Bellosově podání není matematika žádná legrace, ale proklatě složitá věc. Na stránkách jeho knihy je však její složitost odlehčována nejrůznějšími „mnemotechnickými pomůckami“ - tu historkami o slavných matematicích, tam ukázkami všemožných triků, hříček a hlavolamů, onde zase třeba humorným líčením situací, do nichž nás matematika může zavést. Hlavně a především se však ukazuje, že matematika (tedy pronikání do jejích tajů), je obrovské dobrodružství. Víte třeba, že v brazilských pralesech existují kmeny, které o matematice nic nevědí, resp. umí počítat pouze do tří nebo do pěti? A že tedy na otázku, kolik má dětí, odpoví otec sedmi potomků, že neví? Zdá se to být komické, ale jen do okamžiku, než si uvědomíme, že na tom jsme tak trochu podobně. Ani my totiž neumíme odpovědět na otázku, jak velkou máme rodinu - myšleno včetně bratranců, sestřenic, synovců, neteří atd. Odpovídáme, že naše rodina je velká nebo rozvětvená, přesné číslo však také nevíme.
V knize se mimo jiné dozvíme, že „vynález“ čísla nula byl jedním z největších objevů lidských dějin i to, jak a kde k němu došlo, zjistíme, jaké je největší číslo menší než 1 nebo se nám dostane vysvětlení toho, jak mohl slavný matematik Gauss už jako školák k překvapení učitele takřka bleskově řešit nelehké úkoly. V kapitole s názvem Pí a jeho život si projdeme zajímavou historii tohoto pozoruhodného čísla a i v ostatních kapitolách nás čeká nejedno matematické překvapení. Myslím, že Alex Bellos napsal skvělou knihu - zábavnou a poučnou zároveň, takže se její četbou mnohému naučíme bez toho, abychom se učili. Prostě se s ním - řečeno slovy podtitulu - vypravíme do úžasného světa matematiky a necháme na autorovi, aby nás jím s vtipem a erudicí sobě vlastní provázel.
Závěrem snad ještě tolik: vím, že v našem školství se změny prosazují nesmírně těžce a složitě. Jsem si však jistý, že kdyby se při vyučování matematiky používaly populárně-naučné knihy typu Alexových dobrodružství v zemi čísel, vztah k ní by se u žactva rychle změnil k lepšímu. Jestliže totiž mě, naprosto „nematematického“ člověka, Bellosova kniha tak oslovila, pak je víc než pravděpodobné, že s podobným efektem se dá počítat i u většiny populace...
2024 ©