ANNA BOLAVÁ: DO TMY

Vznešeně tragické ohlédnutí se za světem, který mizí v nenávratnu...

Nemám nejmenších pochyb o tom, že tato kniha je jedním z nejzdařilejších a nejpůsobivějších domácích literárních děl posledních let, přičemž ani mezi současnými zahraničními autory není mnoho těch, kteří by Anně Bolavé a jejímu mistrovství, jež zde na každé stránce prokazuje, mohli konkurovat. Originální a filigránsky zpracovaný příběh svým zaměřením a vyzněním v mnoha směrech překračuje hranice bytostně literárního území a vydává se do myšlenkových sfér, které si většinou nárokují „vyšší“ disciplíny, ať už sociologie, psychologie či samotná filosofie.
Je ovšem třeba hned na úvod říct, že pokud se někdo na knihu Do tmy dívá toliko prvoplánově-literárníma očima, asi moje nadšení sdílet nebude. Může se dokonce stát, že pro některé čtenáře bude tento zdánlivě jednoduchý a svým způsobem i jednotvárný příběh nesrozumitelný, nepochopitelný a možná i nudný. Kdo však bude číst pozorně a - jak se říká - a otevřeným srdcem i myslí, ten tam určitě najde až nečekaně pestrou škálu jemných psychologických linek, odkazujících k pravému a pravdivému životu, který se, přes svou existenciální tragiku, přes všudypřítomnou tíseň každodennosti dokáže přenést k vyššímu, protože v duchovnu ukotvenému horizontu.
Autorka předvádí takřka encyklopedické znalosti léčivých bylin, jejich sběru a sušení, což ovšem není samoúčelné, neboť právě tato problematika hraje v knize jednu z hlavních rolí. Samozřejmě kromě ústřední postavy, jíž je vypravěčka v osobě čtenáři blíže neznámé ženy, popisující svůj veskrze všední, monotónní život, točící se především kolem zmiňovaných rostlin, jejich trhání, skladování a prodeje. Jakkoli se postup vyprávění může zdát zdlouhavým a zdánlivě stereotypním, dere se z pod této nenápadné vnější slupky na povrch množství skrytých náznaků a asociací, dodávajících příběhu nádech tajemna, mystična a snad i hororu. Postupné odhalování různých podivností ženiny psychiky, ať již se tak děje prostřednictvím jejího vzpomínání na dětství a mládí, zmínkou o lécích, které užívá či na první pohled banálních prožitků drží čtenáře, který cítí, že tady „něco nehraje“ v permanentním napětí. 
Hlavní postava žije jakoby mimo tento svět, přesto však je s ním spjata víc než ti, kdo si jej užívají plnými doušky, aniž by ovšem byli schopni nějaké - třeba i té sebenepatrnější - duchovní sebereflexe. Mysteriózní, temně až pesimisticky laděný děj popisuje lidský život, který, byť na jednu stranu uvězněný v přesně vymezených, skoro sisyfosovských manuálních úkonech, je v jiném ohledu podivuhodně svobodný. Tato vnitřní svoboda, spočívající jednak v odstupu od nepsaných zákonů maloměsta, od svěrací kazajky věčného slídění a následného pomlouvání, hlavně však v odevzdání se blahodárné moci přírody, je však v případě naší sběračky bylin z důvodu její narušené psychiky stále iluzornější. Chvíle štěstí a euforie, přecházející vzápětí do černých myšlenek a podivných činů tvoří začarovaný kruh, vězení duše. Postupně se stává stále zřejmějším, že tělesné i duševní břímě, které vypravěčka musí nést, není možné snášet donekonečna - je jasné, že jednou v jejím životě zákonitě musí dojít ke zlomu. A právě dramatičnost, neafektovaná a přitom syrově přímočará, pomocí níž autorka toto vše mistrně vykresluje, ba cizeluje, naplňuje její knihu jemným, byť zároveň tísnivý odérem, který čtenáře provází od první stránky a dělá z četby vzácný estetický zážitek.
Anna Bolavá mě svým prozaickým debutem mile překvapila, literární projev, kterým se v knize prezentuje, je nejen přesvědčivý a formálně vyzrálý, ale je v něm přítomno i velmi působivé niterné souznění se vším, co v dnešním světě výkonu a konzumu bývá - k velké škodě autentického lidství - nemilosrdně odhazováno jako přítěž a nepotřebný balast.