(psáno pro www.kniha.cz)
18.5. 2015
FORTY ACRES – literární brak par excellence
Občas se stává, že prvotní informace o knize, jíž bývá nejčastěji anotace, se zcela rozchází se skutečností či (jinak řečeno) potenciálnímu čtenáři je sugerováno něco, s čím se v knize třeba vůbec nesetká. Bohužel, právě toto je i případ literární prvotiny amerického autora Dwaynea Alexandera Smithe s názvem Forty Acres, údajně „provokativního thrilleru“, kdy člověk má během četby nepříjemný pocit, který se po dočtení knihy mění v jistotu, že si z něj pisatel anotace a vlastně i sám autor udělali dobrý den. Forty Acres nejenže není provokativní, ale není to ani thriller – kdybych měl své hodnocení této knihy shrnout do jedné věty, pak bych ji nemohl charakterizovat jinak než jako nezamýšlenou parodii na thriller, která svým prvoplánovým a naprosto nekoncepčním vrstvením stále nových a nových „zápletek“, bezmyšlenkovitými přechody od jedné absurdity ke druhé, rádoby šokujícími, ve své podstatě však naprosto vyčpělými banalitami, absencí jakéhokoliv autentického sdělení, resp. totální obsahovou vyprázdněností sklouzává do kategorie literárního braku.
Jestliže v několika úvodních kapitolách lze zaregistrovat Smithův nepochybný literární talent, pak celý následující děj beznadějně zabředává do upocené snahy napěchovat do příběhu co nejvíce „efektů“, kterými je kniha nakonec přeplácána do té míry, že se čtenář namísto napětí a úzkosti o osud hlavního hrdiny útrpně usmívá nad celým tím fantasknoidním konstruktem fraškovitých sekvencí. O co konkrétně jde?
Černošský právník Martin Grey se během jednoho soudního případu dostane do křížku s Damonem Darrellem, právnickým esem a rovněž černochem, který mu posléze k jeho překvapení nabídne přátelství a seznámí ho s jakýmsi zvláštním spolkem, jehož členy jsou společensky vysoce postavení muži. Samozřejmě všichni černoši. Po několika schůzkách je Martin pozván na několikadenní výlet, spojený se sjížděním řeky. Anně, Martinově ženě, je celá věc podezřelá a když zjistí, že na stejném výletě zahynul v minulosti jeden z jeho účastníků, snaží se svému muži jeho úmysl rozmluvit. Martin přesto odlétá se svými novými přáteli na výlet, z něhož se ovšem vyklube něco úplně jiného – letadlo přistane uprostřed jakéhosi obrovského lesa, v němž se nachází velký, přísně střežený objekt – Forty Acres. Martin zjišťuje, že je zde mnoho bělochů a bělošek, které ovšem černošští obyvatelé považují za pouhé otroky a podle toho s nimi i jednají. Damon jej mimo jiné seznamuje s dolem, v němž bělošští otroci musí dobývat zlato a jsou vystaveni zvůli krutých černošských dozorců. Hlavní slovo ve Forty Acres má jistý doktor Kasim, starý černošský učenec, který Martinovi oznámí, že se nachází na místě, kde může být osvobozen od své duševní nemoci, černého šumu – každý černoch prý cítí podvědomý strach z bělochů, což je důsledkem bývalého otrokářského systému. Osvobodit od této nemoci se Martin může pomocí iniciace, která spočívá v tom, že zbičuje bělošskou dívku. Martin mezitím pochopil, že se dostal do spárů zločinců a je připraven oznámit policii vše, čeho je tu svědkem. Rozhoduje se tedy hrát co nejvěrohodněji tuto krutou hru a získat si tak důvěru doktora Kasima, kterého ostatní uctívají jako svého duchovního vůdce. Provede příkaz, zbičuje dívku a je přijat za právoplatného člena skupiny. V noci pak vymyslí plán útěku – jde za Oskarem, hlavním strážcem celého objektu, zmocní se jeho pistole a rozkáže mu, aby jej vyvedl ven do lesa. Oskar se na něj vrhne, pistoli mu sebere a omráčí ho ranou do hlavy. Martin se probere v pokoji doktora Kasima, kde jsou shromážděni i všichni ostatní a musí si vyslechnout jejich verdikt, podle nějž bude jako zrádce popraven. Je naložen do auta a spolu s Oskarem, dvěma strážci a Damonen (který má být popravě přítomen za trest, že Martina jako spolehlivého adepta na členství do skupiny přivedl) odvezen k řece. Na srázu nad řekou vyzve Oskar Damona, aby udeřil Martina do hlavy kamenem a shodil ho dolů. Damon, který má podezření, že i jeho čeká smrt, udeří kamenem oba strážné a vrhá se na Oskara, který jej zastřelí. V nastalém zmatku se Martinovi podaří utéct, dostane se k autu a ujíždí pryč. Ví, že nyní bude celý komplex Forty Acres zničen výbuchem, aby se zahladily stopy po zločinech, které se zde odehrávaly. Uvědomí si však, že v tom případě zahynou i otroci v dole a vrací se, aby je zachránil. Když má za to, že všichni již uprchli a objekt je prázdný, vnikne dovnitř, snaží se najít ovládací panel a zabránit zničení objektu i dolu. Je však spatřen jedním členem skupiny, který se vrací a střelí Martina do ramene. Ten se ale přesto zmocní útočníkovi pistole, zastřelí ho a v posledních několika vteřinách se mu podaří výbuchu zabránit. Pak upadne do bezvědomí.
Aby toho nebylo málo, je kniha prošpikována ještě dalšími „efekty“ – tak třeba jakýsi nájemný vrah, vykonavatel příkazů doktora Kasima, jezdí po New Yorku a hledá své oběti. Když dostane příkaz zastřelit Martinovu ženu, vnikne do jejího domu a najde ji, jak spí ve vaně. Namíří na ni pistoli s tlumičem, ale protože bytem zní jeho oblíbená hudba, chce si ji poslechnout a nestřílí hned. Do bytu mezitím vpadne policie, vrah utíká, Anna je zachráněna…
Selankovitý konec korunuje celou tuto literární taškařici opravdu dokonale – Martin se probírá k vědomí v nemocnici, shledává se s Annou, zjišťuje, že je národním hrdinou, na obrazovce vidí, že zpravodajství CNN je věnováno pouze jemu a jeho odvaze, policie zatýká zločince… Přichází i Alice (dívka, kterou zbičoval), která mu nejen odpouští, ale děkuje za záchranu svou i všech ostatních…
Přiznám se, že větší slátaninu jsem snad ještě nečetl!
2024 ©