Je brožovaná, vydaná v roce 1968 a tak se není co divit, že se už na ní trochu podepsal čas. Na jejím vzhledu samozřejmě. Její obrovská vnitřní síla je v ní stále...
Ernest Thompson Seton (1860-1946) jako spisovatel "přírodní tématiky" dosáhl takového mistrovství , že jediným, kdo se s ním snad může v tomto směru poměřovat, je jiný velikán Jack London. Přírodní tématika... toto označení pro Setonovu tvorbu je pochopitelně pouze orientační. Tento kanadský spisovatel je totiž proslulý především tím, že jeho knihy o přírodě mají mimořádně silný morální a troufám si říct i filosofický přesah. Jako člověk, který od mládí miloval americkou divočinu a stal se dokonalým znalcem a obdivovatelem zvířat, které tam žili, nám na stránkách svých knih dává jedinečným způsobem nahlédnout do jejich drsného a mnohdy krutého, zároveň však čestného zápasu o přežití. Setonův vztah k přírodě a zvířatům, založený na hlubokém porozumění a obdivu, byl spojen s touhou zprostředkovat své poznatky a zkušenosti ostatním. A tak lidé, kteří sami na "vlastní kůži" nikdy nezažijí podobná dobrodružství a nedosáhnou Setonových znalostí divoké přírody, mají díky jeho věčně mladým knihám již přes sto let možnost spoluprožívat to, čím žil kdysi on.
Stopy v divočině jsou knihou, obsahující dva příběhy. Ten první vypráví o medvědu Monarchovi, ve druhém pak sledujeme životní pouť Domina, střibrného lišáka. V obou je v plné míře obsaženo to, co bylo řečeno výše - Setonova vypravěčská virtuozita, jeho obdiv k moudrosti zvířat a víc než to, obdiv spojený s úctou, láskou a navíc pocitem sounáležitosti všeho živého. Oba příběhy vrcholí velkolepými, dojemnými scénami. Domnívám se, že závěrečná část Medvěda Monarchy patří k tomu nejkrásnějšímu, co bylo kdy napsáno. Je to taková síla, že mi schází slova, jak to vyjádřit a stojím pouze v němém úžasu před tím, co zde Seton stvořil a nám zanechal...
2024 ©