Když před časem vyšla kniha Petra Hájka s názvem Smrt ve středu, zvedla se prakticky ve všech médiích vůči jejímu autorovi hysterická reakce. Nejrůznější pseudointelektuálové se předháněli v dehonestujících, zesměšňujících a urážlivých výlevech na Hájkovu adresu.
Byl obviňován snad ze všeho možného – že je římský katolík, že nevěří na evoluci, že „nevěří“ na bin Ládina, že… zkrátka, kdo tenkrát na Hájka nenadával, stával se podezřelým a dostával nálepku bigotního tmáře a latentního extrémisty. Čím si Petr Hájek vysloužil takovouto mimořádnou pozornost, resp. co tak strašného napsal, že jeho kritici reagovali mediální štvanicí na autora i knihu?
Šel jsem si tenkrát (právě z důvodu onoho pravdoláskařského nenávistného unisona, dokazujícího mi, že jde nejspíše o mimořádně kvalitní dílo) Hájkovu Smrt ve středu koupit a… přečetl jsem ji jedním dechem! Je to jedna z těch knih, které člověk odkládá až s přečtením poslední stránky. Smrt ve středu považuji za brilantní a v současné nabídce sociologicko-politologické literatury patrně nejlepší analýzu negativního vývoje tzv. postmoderní demokracie, která se stále více stává médiokracií, v níž občané fakticky ztrácejí jakýkoliv vliv na společenské dění.
Autor, který vyšel z novinářského prostředí a je tedy dokonale obeznámen se všemi nuancemi dnešních mediálních praktik, podává jedinečný popis toho, na jakém principu média fungují, jaké metody manipulace používají a jak pomocí takřka vědecky propracovaných postupů vytvářejí veřejné mínění, usměrňují diskusi o společenských otázkách a problémech, morálně likvidují nepohodlné osoby, resp. připravují politickou či jinou kariéru těm, kdo jim jdou na ruku.
Právě tady tkví původ oné protihájkovské nenávisti – Smrt ve středu je totiž napsána člověkem, který mediálním manipulátorům vidí do karet víc, než je jim milé. A když Petr Hájek navíc čtenářům radí, jakým způsobem je možno se před ohlupováním ze strany médií bránit, přičemž jeho argumentům nechybí přísná logika, nadhled i vtip, pak je jasné, proč tuto knihu pokládám za „povinnou četbu“ každého, kdo si v dnešní přemedializované době touží zachovat „zdravý selský rozum“, kdo si své názory na společenské otázky a dění chce utvářet sám, bez manipulativního usměrňování ze strany „sdělovacích prostředků“.
JAN HOFÍREK (www.test-recenze.cz)
2024 ©