"Sešel jsem z cesty, aniž bych po ní vyšel, jak ji mám teď najít -
Neustále volám o pomoc někoho, kdo mi sotva může vyprat ponožky, obracím se k nebi, protože nic konkrétnějšího neznám. Jsem protest sám proti sobě.
Kdybych si zlomil nohu, opíral bych se o berli, to by mne i těšilo, ale jak ošetřit ránu, která není? Nemůžu vzbudit soucit, natož pochopení: to přinášíme jen pro denní nutnost a pro to nejhorší, co mezi námi existuje."
Kniha posmrtně vydaných textů Václava Ryčla s názvem Pavilon číslo 13 je surově syrovým popisem duševní choroby, s níž je veden zápas "na život a na smrt" s předem daným výsledkem... Jednotlivé - delší či kratší - "úryvky" z pisatelova života nám představují to, co je ve skutečnosti nepředstavitelné, sdělují nesdělitelné.
Jestliže přesto dokážeme nahlédnout dovnitř, takříkajíc za oponu duše, pak jenom díky Ryčlovu brilantnímu literárnímu stylu, charakteristickému především "natvrdo" vyslovovanými, údernými slovy a větami bez jakýchkoli příkras - tam, kde by jiný autor potřeboval několik vět, stačí Ryčlovi pár slov. Ostatně - na kudrlinky není čas, hraje se o život, byť spočívá v pouhém přežívání...
Kniha odhaluje v celé své nahotě totální selhání dnešní psychiatrie, kdy duševně nemocní jsou ponecháváni svému osudu, přičemž poukazování na fakt, že do jejich nepostižitelného světa je přístup mimořádně složitý, je pouze levným alibi, maskujícím nevyřčenou, ale zcela evidentní rezignaci na změnu systému péče o takto postižené jedince.
Stigma "blázna" a "cvoka", kterému nejen "normální" lidé, ale ani lékaři nerozumí (a kterým nerozumí on) prostupuje celou knihou jako základní axiom Ryčlovy zkušenosti se životem, ať už s tím za zdmi ústavu nebo mimo něj. Neschopnost komunikace s okolím tak neúprosně, bohužel však zcela logicky a zákonitě dělá z psychicky nemocného člověka společenského psance, jakéhosi věčného "duševního bezdomovce". To, že Ryčl přes všechnu tíhu svého osudu nerezignoval úplně, resp. že se pokusil (a navíc - jak kniha mimo jakoukoliv diskusi dokazuje - mistrným způsobem) celou tu hrůzu popsat, je v naší literatuře zřejmě jediným počinem svého druhu.
Kniha úžasné síly. Předsmrtný výkřik utýrané duše!
2024 ©