VLADIMÍR SYROVÁTKA: DADAKORESPONDENCE

Jediná nevýhoda této knihy spočívá v tom, že je příliš útlá, takže ji přečtete na jedno posezení a říkáte si, proč té legrace není víc. Jistě, nápad nelze považovat za úplně originální, ovšem dikce těch dopisů originální bezesporu je. O co tedy konkrétně jde?
Autor posílá na nejrůznější instituce absurdní dotazy, týkající se např. problematiky vlivu zemětřesení na brambory, psychické lability ryb, duševního zdraví hrobníků, pádu meteoritu na rodinný dům apod. Od příslušných úředníků mu přicházejí povětšinou naprosto vážně míněné odpovědi, svědčící o tom, že pověstný "úřední šiml" dělá z lidí jakési podivné nemyslící tvory, resp. individua, myslící prostřednictvím paragrafů. A tak se dozvídáme, že podle té a té vyhlášky nebo nařízení nelze opakovat start maratónu po uběhnutí pěti kilometrů, že ryba neleká proto, že by se lekla (i když i to se může stát) či že po autech, projíždějících křižovatkou na červenou není možné házet cihly... Zkrátka - ocitáme se v kafkovském světě groteskních myšlenkových pochodů určité kasty lidí, ovšem s tím rozdílem, že tento svět je skutečný, resp. že se jedná o Českou republiku 21. století.
Jestliže se tedy např. v Kafkově povídce V trestním táboře setkáváme s důstojníkem, který návštěvníkovi vysvětluje princip a fungování popravčího stroje, přičemž si neustále stěžuje na jeho nedostatky, na opotřebované součástky a časté poruchy, za což může bývalý velitel, který byl na tyto skutečnosti důstojníkem mnohokrát upozorňován bez toho, aby zajistil nápravu, takže popravy jsou doprovázeny nejrůznějšími komplikacemi..., pak v knize Dadakorespondence je tazateli do omrzení vysvětlováno, proč si ze zoologické zahrady nemůže půjčit žirafu či jakou peněžní hodnotu má facka, kterou dostane od souseda.
Kniha je doprovázena fotografiemi autorových "vynálezů", které ji svou absurditou víc než vhodně doplňují.