Nemám příliš dobré mínění o našich politicích, takže je pro mne velmi potěšujícím zjištění, že se mezi nimi tu a tam přece jen objeví někdo, komu lze věřit, kdo nehledá vlastní prospěch, ale politiku skutečně chápe jako službu občanům. Takovouto čestnou, zásadovou a důvěryhodnou političkou je pro mne MUDr. Jitka Chalánková, poslankyně Poslanecké sněmovny PČR.
Česká veřejnost již delší dobu se znepokojením sleduje kauzu paní Evy Michalákové, resp. jejích dvou synů, které jí v Norsku odebral tamní úřad na ochranu dětí, smutně proslulý Barnevernet. V této souvislosti je asi vůbec nejsmutnějším to, že nikdo z těch, kdo má v České republice takříkajíc v popisu práce právní ochranu našich občanů v cizině nepodnikl nic, aby paní Michalákové pomohl.
Ministryně práce a sociálních věcí Marksová-Tominová, velká obdivovatelka norské "superdemokracie" a sociálního inženýrství, které se tam rozbujelo, dává svými mediálními výstupy nepokrytě najevo, že vinu na odebrání dětí musíme hledat u Evy Michalákové. Ombudsmanka Šabatová poslala norské ombudsmance jakýsi dopis a tím zřejmě považuje ze své strany celou věc za vyřízenou. Ministr pro lidská práva Dienstbier neudělal vůbec nic a pan Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí nám místo konkrétních kroků, které měl z titulu své funkce učinit neustále vysvětluje, že "celá věc je složitá", že "udělal všechno, co mohl" a "kdo ví, jak to bylo..."
Poslankyně Jitka Chalánková šla na celou věc jinak. Důkladně se seznámila se všemi podrobnostmi případu, spojila se s paní Michalákovou a od té doby jí neúnavně pomáhá. Vyjednávání s Barnevernetem, s norskou velvyslankyní, interpelace ve sněmovně, mediální vystupování - to je jen část aktivit, které Jitka Chalánková pro návrat dětí k matce dělá. Především však burcuje politiky a veřejnost, aby tváří v tvář této zvůli nezůstávali lhostejní a nedělali si iluze o Norsku jako vzorovém sociálním státu, když např. právě Barnevernet se z instituce, mající chránit děti, přeměnil na její pravý opak. Děti jsou Barnevernetem cíleně odebírány a předávány tzv. pěstounům, přičemž tato mafie, štědře dotovaná státem, má své vlastní právníky, kteří ji chrání před jakoukoliv kritikou, psychology, píšící na rodiče nepříznivé posudky atd. Ve svém zápase s touto hydrou, trvajícím již přes tři roky, zůstávala paní Michaláková dlouho osamocená.
Jestliže tomu tak již není a celá kauza je české veřejnosti dostatečně známa, jestliže se do ní zapojila i média, která pravidelně informují o jejím vývoji, potom to je do značné míry zásluha paní poslankyně Jitky Chalánkové, které bych chtěl tímto upřímně poděkovat, vyjádřit jí svůj obdiv a uznání a popřát jí mnoho štěstí v jejím úsilí o vrácení unesených českých dětí zpět k matce.
2024 ©