Lživý, lživější, veřejnoprávní...
Publikováno v 14 Únor 2015 od redakce Pravý prostor
(Jan Hofírek)
Kdybychom nežili v době internetu, kdy si většina z nás může obstarat relevantní informace a vytvořit vlastní názor nezávisle na oficiálních médiích, pak by sekomedie, kterou s námi hraje Česká televize ohledně událostí na Ukrajině dala označit za manipulaci, účelovost, lživost. Takto však nejde o nic jiného než právě o zmíněnou komedii a nebetyčnou šaškárnu, kdy je nám neustále vnucován ten „správný“, totiž eurounijní „úhel pohledu“, zatímco se můžeme vzápětí z videí a zpráv na internetu přesvědčit o tom, že pravdou je pravý opak.
Pro ilustraci několik příkladů z posledních dnů:
- Když píšu tyto řádky, je už čtyři dny uzavřen kotel u Debalceve a v obklíčení se nachází cca 7000 ukrajinských vojáků. Naše televize se o této skutečnosti zmínila až včera, nepřímo, nesměle a s obligátním „tento fakt nelze potvrdit z nezávislých zdrojů…“
- Ve středu byl konečně do televizního studia pozván i někdo jiný než stále titíž protiruští, resp. protiputinovští aktivisté, totiž Jan Petránek. Bylo to jako závan čistého vzduchu v zatuchlé místnosti – vůbec poprvé jsme mohli slyšet srozumitelný a od politicko-korektních klišé oproštěný popis ukrajinské krize. Moderátorka pochopitelně neustále skákala panu Petránkovi do řeči a snažila se ho vmanévrovat do mantinelů oficiální propagandy, což se jí naštěstí nepodařilo a televizní diváci tak měli možnost uslyšet fundovaný rozbor toho, co se dnes na Ukrajině skutečně děje.
- Ukrajinský režim se v posledních dnech otřásá v základech. Byl podniknut pokus o státní převrat, v Kyjevě lidé demonstrují proti vládě a její válečné hysterii, mobilizace skončila fiaskem, stávkují horníci, nepřehledné situace se snaží využít fašistické bojůvky se svými nočními pochodňovými průvody, nacistickými vlajkami a pozdravy… O tom se však nic nedozvíme, protože zpravodajství z Ukrajiny má v podání České televize stále tentýž zaběhnutý scénář: záběr střílejícího děla (prý ukrajinské armády), záběr jiného střílejícího děla (to jsou „rebelové“), pohled na rozstřílenou budovu a „komentář“ jakéhosi Miroslava Karase, takto „redaktora ČT z místa bojů“, že „se střílí na obou stranách a situace je nepřehledná“, okořeněný o povinné urážky ruského prezidenta Putina.
Jak již bylo zmíněno, dělat v době internetu z lidí blbce není zrovna snadné a zdá se, že i samotným manipulátorům z České televize začíná docházet, že „zpravodajství z Ukrajiny“ je až příliš prvoplánové, okaté a trapné.Pozvolna se ozývají nesmělé hlasy po „vyváženějším“ (tj. o něco méně tendenčním) informování. Zahnaný do kouta, jistý televizní činovník se podřekl, že „úhel pohledu“, jakým ČT o událostech na Ukrajině referuje, je dán unijní direktivou. Je to možné, spíše si ale myslím, že Evropská unie ani nic přikazovat nemusí – naši televizní „zpravodajci“ si už dávno vypěstovali takový druh autocenzury, že k tomu, aby blábolili své nesmysly, už ani žádné pokyny z vyšších míst nepotřebují.
Bude asi zajímavé, resp. trapné sledovat, jak si bude Česká televize počínat v příštích dnech. Je totiž docela dobře možné (zvláště pak po včerejší „dohodě“ v Minsku), že váleční tlučhubové Porošenko a Jacuňuk budou odstraněni a moc na Ukrajině převezme tentokrát již „čistý fašismus“ v podání Pravého sektoru a Národní gardy. Ať tak či onak, zřejmě nadále bude platit v poslední době u nás zlidovělé pořekadlo „lživý – lživější – veřejnoprávní“…
2024 ©