I PRO VÁS MOHU PSÁT! (14)

Kdybych byl šéfem firmy...

(Jan Hofírek - psáno pro klickuspechu.cz)

Asi jím nikdy nebudu - bohužel či bohudík? To nevím, zato však vím nebo (aby to nevyznělo nějak vychloubačně) tak nějak nejasně tuším, jak bych ji řídil. Hned na úvod ale řeknu, že mé názory a postřehy ohledně problematiky řízení firmy nejsou produktem mojí geniality či vůdcovských schopností, nýbrž jsem je - lidově řečeno - odkoukal od jiných. Přesněji řečeno - všímám si, jak hloupě jsou mnohé firmy řízeny a tak nějak samovolně mě přitom napadne, jak by to mělo být správně. Pokusím se to vysvětlit na následujícím příkladu.

Pravidelně chodím nakupovat do brněnského Hornbachu. Často přitom zaslechnu od jiných nakupujících stížnosti na neochotu personálu a nejrůznější narážky na nápisy “Pomohu Vám” na jejich blůzách, které prý působí spíše jako výsměch než jako vážně míněná nabídka pomoci. Do určité míry s těmito kritiky souhlasím, ale…

Ve skutečnosti nejsou na vině samotní zaměstnanci, ale jejich nadřízení, kteří vymysleli neuvěřitelně hloupý systém, jenž spočívá v tom, že v jednotlivých odděleních jsou dva pracovníci, kteří mají plnit tři navzájem neslučitelné úkoly: doplňovat zboží, obsluhovat počítač a věnovat se zákazníkům. V praxi to tedy funguje tak, že pracovník jezdí s vysokozdvižným vozíkem, přiváží, odváží či různě přeskupuje zboží v regálech, aby vzápětí běžel k počítači a všechno tam přesně zaevidoval, přičemž jej při této práci “odchytávají” zákazníci se svými dotazy na to či ono. Je možné se divit, že takto přetížení, nervózní a uštvaní zaměstnanci se občas zachovají nevrle a neochotně?

Řešení je přitom nasnadě - rozdělit práci tak, aby se jeden pracovník věnoval pouze zákazníkům a druhý doplňování zboží, přičemž by se obden střídali. Tento jednoduchý a k všeobecné spokojenosti vedoucí postup však ještě nikoho z nadřízených nenapadl, takže dál platí, že zoufalí zákazníci “nahánějí” neustále někam “prchající” zaměstnance s nápisem “Pomohu Vám” na zádech. Tragikomická podívaná!

Tato situace je obvyklá hlavně u velkých firem, kdy mezi vedením a řadovými zaměstnanci existuje množství mezistupňů, které nejsou optimálně zkoordinovány. Tak např. v již zmíněném Hornbachu je to tak, že pracovníci na jednotlivých odděleních mají nad sebou jakési předáky, kteří je na začátku směny svolávají k čistě formálním a nic neřešícím poradám, jejichž výsledkem je pouze zmatek a dezorganizace. Dalším nešvarem je mně nepochopitelná tendence k neustálému přeskupování a přemístňování jednotlivých oddělení z jednoho místa na druhé, což celý zmatek dovršuje. Pokud např. přijdete do prodejny po delší době, značnou část času vám zabere samotné zorientování se v jejím novém uspořádání. Přiznám se, že nechápu, jak může takto řízená (či spíše neřízená) firma vůbec prosperovat.

Podle mého názoru lze všeobecně říct, že kvalita řídících procesů je ve firmách determinována jejich velikostí a že zde tedy jde o přímou úměru, tzn. čím menší firma, tím lepší řízení a naopak. Samozřejmě, i malé firmy lze řídit špatně a velké dobře, alo o tom zase někdy příště…