Média hlavního proudu se bojí hnutí PEGIDA?
Publikováno v 08 Leden 2015 od redakce Pravý prostor
JAN HOFÍREK 08|01|2015
Vznik Pegidy („Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes“ – Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu) a sympatie, které si toto lidové hnutí v německé společnosti získává, se stávají noční můrou pro tamější politiky. Jak známo, Německo pokročilo v politicko-korektní indoktrinaci svých občanů již tak daleko, že jakékoli spontánní projevy občanské angažovanosti jsou vnímány nejen jako něco negativního, ale i potenciálně nebezpečného. To je i případ Pegidy, která by byla v jiné zemi považována za zcela neškodné apolitické hnutí. V Německu se naproti tomu setkává s hystericky nenávistnou reakcí napříč politickým spektrem, politikové se předhánějí v odsuzujících prohlášeních a unisono sdělovacích prostředků představuje demonstrující jako fašisty a rasisty. Přitom je každému, kdo nemá klapky na očích, zcela jasné, že Pegida je nenásilné, antirasistické hnutí, které nejenže nehlásá nic, co by – byť vzdáleně – připomínalo fašismus, ale naopak se přísně vymezuje vůči jakémukoli násilí.
Jediné, o co tomuto hnutí jde, je vyvolání diskuse o azylové politice tváří v tvář narůstající agresivitě německých muslimů. I toto je však politickými elitami považováno za nežádoucí aktivitu a vnímáno jako nebezpečný precedens, který je třeba potlačit v samém zárodku. Výhrůžky, kterých neváhala proti demonstrujícím občanům použít sama kancléřka Merkelová dávají tušit, že státní moc nejenže nehodlá nic měnit na přílivu muslimských azylantů, ale i pouhý náznak kritiky současné praxe „multikulturního soužití“ považuje za něco, co se v Německu tolerovat nebude. Byla to ovšem paradoxně právě Merkelová, kdo vyslovil názor, že multikulturalita se v Německu neosvědčila – vyvodit z tohoto zjištění nějaké konkrétní závěry však ochotna není.
Je jasné, kde mají tento a řada dalších problémů své kořeny. Německo – což je pochopitelné – dodnes pociťuje vinu na rozpoutání druhé světové války a hrůz s ní spojených a snaží se tudíž prezentovat světu jako země, kde se nic podobného již opakovat nebude. Tento bohulibý záměr je však přiveden do takového extrému, že jakýkoli jiný než „oficiální“ názor na prakticky všechny společenské problémy je okamžitě pranýřován a umlčován. Celá věc došla dokonce tak daleko, že např. německé soudy posílají do vězení rodiče, kteří nesouhlasí s tzv. „sexuální výchovou“ svých dětí ve školách, domácí vzdělávání dětí, v každé civilizované zemi legální, je pak v Německu (od dob Hitlera!) postaveno mimo zákon.Výnos německého ústavního soudu, kterým toto rozhodnutí odůvodnil, je výsměchem všem základním principům demokracie:„Není žádoucí, aby se v demokratické zemi vytvářely paralelní struktury vůči státním institucím.“
Ačkoli tedy mají němečtí rodiče ústavou zaručené právo na „volbu vzdělávání a výchovy dětí podle svého světonázorového přesvědčení“, v praxi jsou za uplatňování tohoto práva trestáni, a to dokonce vězením. Nosné pilíře demokracie (občanská společnost, aktivní postoj lidí při řešení místních i celostátních problémů, nezasahování státu do soukromí občanů, obrana tradičních duchovních hodnot…) jsou v Německu paradoxně právě „ve jménu demokracie“ soustavně podkopávány. Výsledkem je „zglajchšaltovaný“ národ, kde se většina lidí bojí otevřeně projevit svůj názor, přičemž ti, kdo se toho odváží, jsou okamžitě házeni do jednoho pytle s neonacisty, islamofóby či rasisty.
2024 ©