Období: září 2015

Stál jsem na mostě Legií a spolu s davem přihlížejících sledoval pražský maratón. Přesněji řečeno, čekali jsme, až se objeví první běžci, k čemuž mělo dojít každou chvíli. A opravdu - náhle jsem zaslechl tleskání a povzbuzující výkřiky a uviděl skupinu asi osmi mužů, jak se k nám rychle blíží. Všichni byli černí jak uhel a jejich zpocené tváře se leskly v poledním slunci. Proběhli kolem nás tak rychle, že mě v první chvíli napadlo, že to snad ani nejsou maratónci, ale sprinteři. Za nimi vězela obrovská mezera - žádný z jejich soupeřů nebyl v dohledu. Neudržel jsem se a obdivně pronesl k muži, stojícímu vedle mě: číst dál

Říká se (a je to naprostá pravda), že morální vyspělost té které země či společnosti se nejlépe pozná podle toho, jak se stará o své nejbezbrannější, nejzranitelnější, krátce řečeno na podporu druhých odkázané členy. V tomto ohledu musíme bohužel říct, že Česká republika je (i když to může znít nehezky) barbarskou zemí, kde martetingové ideály zdraví, mládí a "úspěšnosti" zcela ovládly veřejný prostor a vytěsnily z něj "odvrácené" strany života - nemoc, stáří, smrt... Tyto "nepříjemné" skutečnosti jsou odsouvány mimo "hlavní proud" relevantních společenských témat, politických diskusí a mediálního zájmu. Výsledkem je nezájem o "neproduktivní" jedince, ignorování jejich potřeb a stále více se rozmáhající mravní nihilismus. Když tato teoretická konstatování převedeme do konkrétní reality, pak nemusíme pro příklady chodit daleko. Stačí zmínit "úroveň" psychiatrické péče, která se nachází (minimálně co se ústavů a léčeben týká) v tereziánských dobách či tzv. léčebny dlouhodobě nemocných, což je eufemismus pro odkladiště umírajících, u nichž se rezignovalo na jakýkoliv aktivní lékařský přístup, o lidském přístupu ani nemluvě. číst dál

BUDAPEŠŤ - KELETI, 5. 9. 2015 číst dál

Bibliofilie nebo též bibliofilské výtisky - a teď se přiznávám, že přesně nevím, zda je tato moje definice správná - jsou pro mě prostě knihy nějakým způsobem vzácné, cenné, krásné... Většinou tedy svou vazbou (často filigránskou ruční prací), která člověka natolik upoutá a zaujme, že si říká, že by právě tento „kousek“ mohl být ozdobou jeho knihovny. Pak se ale podívá na cenu a smutně knihu vrátí zpátky do regálu... číst dál

Asylpolitik: Merkels politische Weitsicht versagt auf ganzer LinieDas Geschachere mit „Flüchtlingen“ nimmt obskure Formen an číst dál

TECHNIKU JE NĚKDY LEPŠÍ SI PŮJČIT! číst dál

LINA HEYDRICH: MŮJ ŽIVOT S REINHARDEM číst dál

Když se dívám na situaci kolem tzv. „uprchlíků“, resp. když sleduji vyjádření a stanoviska, která v této záležitosti zastávají nejrůznější lidé a organizace, pak se nemohu ubránit dojmu, že tu „něco nehraje“.  číst dál

http://www.test-recenze.cz/kniha/cinska-zed-stanky-hrasteljove-opravdovy-bestseller/ číst dál

Stalo se to před několika lety v jisté firmě. Pracoval jsem tam na pozici (všimli jste si už, že dnes se místo místo říká pozice?) vedoucího malého týmu (to se dnes říká - tým) a jednoho dne během polední přestávky jsem si všiml, že moji kolegové mají jakousi nezvykle radostnou, ba euforickou náladu. Od jejich stolu se ozýval hurónský smích, a pokud občas na chvíli přestal, pak jen proto, aby se vzápětí rozezněl tím hlasitěji. V těch krátkých nebujarých přestávkách jsem slyšel, jak někdo cosi předčítá, přičemž je přerušován oněmi salvami smíchu. Původního, nefalšovaného, zkrátka takového, při němž se smějete až k slzám a k úplnému vysmátí. V první chvíli jsem pomyslel na povídky Šimka a Grossmana, ale hned tuto myšlenku zavrhl. Při vší úctě, kterou k oběma báječným komikům chovám, jsem ještě neslyšel, že by se u jejich povídek někdo smál tolik, jako to právě dělali moji spolupracovníci. No, zkrátím to. Přišel jsem ke stolu - a rozšířil řady smějících se o dalšího smějícího se. Dokonce jsem se po chvíli ujal funkce předčítače, když ten předchozí odpadl (tedy doslova) poté, co při jednom obzvlášť silném záchvatu smíchu spadl ze židle a prohlásil, že už je toho na něho moc. číst dál

PŘEDOKENNÍ ROLETY OD FIRMY LOMAX číst dál

RENBO.cz aneb Vše, co se dá půjčit číst dál

PARKOVÁNÍ R7 číst dál

M l a d í ,  s i l n í  -  v š i c h n i   h a p p y  číst dál

NEJMILOVANĚJŠÍ ČLOVĚK V AGENTUŘE PRAHA číst dál