Není pochyb o tom, že Michal Viewegh je veřejností vnímán jako náš nejčtenější, nejúspěšnější, nejznámější (těch “nej” by se jistě dalo přidat i více) současný spisovatel. O jeho knihách se dá říci, že “jdou velmi dobře na odbyt”, jsou ”čtivé”, každá z nich obsahuje předepsaný počet OSS ("obligátních sexuálních scén" - Nabokov) a navíc se rok co rok objevuje další titul, takže se lidé mohou permanentně těšit na “nového Viewegha”. Až potud se tedy zdá být všechno v pořádku. Pokusme se však nezůstat na povrchu a vydejme se na jakousi pomyslnou cestu do hlubin Vieweghovy duše, resp. do duší jeho čtenářů…
číst dál